Zásobování města Brna vodou
Ing. Milan Kubeš, Brněnské vodárny a kanalizace, a.s.
Kopec, vyvýšený nad okolní zástavbou, bývá obecně vítaným prvkem pro řešení zásobování vodou. Obvykle je vhodným místem pro situování vodojemů, ze kterých lze pomocí gravitační síly zásobovat níže položenou zástavbu. Někdy, za příznivých hydrogeologických podmínek mohou na jeho úpatí dokonce vyvěrat prameny, využitelné jako zdroj pro zásobování vodou. Nejinak tomu v historii bylo — a doposud je — s brněnskou Kraví horou.
Ve středověku bylo město Brno z počátku zásobováno vodou z četných místních studní. V nich se ale kvalita vody stále zhoršovala a navíc jí byl nedostatek, což nutilo Brňany hledat nové zdroje kvalitní vody. Těmi nejvhodnějšími se nakonec staly prameny na Kraví hoře v podobě tzv. vodovodu z Cimplu (problémy ale zmírnily jenom částečně).
Vchod do štoly bývalého prameniště vodovodu z Cimplu (kresba L. Masura).
Prameny z pahorku zvaného Cimpl (též Zimpel) u křižovatky Údolní-Grohova napájely potůček zvaný Grottenbach (Žabí potok, ale též Městský potok), vedoucí dnešní ulicí Údolní ke Komenského náměstí, kde nejspíš ústil do hradebního příkopu. Původní domněnka, že tento pokračoval vnitřním městem ulicí Veselou, přes náměstí Svobody, Kobližnou a Cejl směrem do Ponávky, vyvrátily archeologické vykopávky, např. při rekonstrukci náměstí Svobody počátkem 21. století.
Každopádně povolení jímati vodu z Cimplu a do Brna zavésti vodovod udělil svým věrným poddaným Brňanům sám král Ludvík Jagelonský, českým listem psaným na Budíně 3. ledna 1520. To proto, že se prameniště nacházelo na královském pozemku a potrubí procházelo územím hradu Špilberk.
Relativně nejvydatnější prameny byly zachyceny do krátké jímací štoly těsně nad křižovatkou dnešních ulic Údolní a Grohova, kde byla zřízena malá nádržka o objemu 20 metrů krychlových. Odtud byla voda dřevěným potrubím z borových vrtaných kmenů dopravována až do vodojemu umístěného poblíž bývalé Brněnské brány u domu vodáka. Ten stával na spojnici Dominikánské a Starobrněnské ulice, kde se vycházelo směrem na Staré Brno. Vodojem tento pojal čtyři krychlové sáhy (cca 27 metrů krychlových) vody.
Plán vodovodu z Cimlu nakreslený roku 1793. Zdroj Archiv města Brna.
Dům vodáka s vodojemem při tzv. Brněnské bráně, kam se dnes sbíhají ulice Dominikánská, Starobrněnská a Biskupská. Voda z Cimplu byla odtud vedena do kašny na Dominikánském náměstí. Kresbu pořídil kolem roku 1852 K. Hirsch.
Z vodojemu pak byla voda přiváděna dnešní ulicí Dominikánskou do kašny na Dominikánské náměstí, kde byl připojen výtokový stojan vojenského velitelství na rohu Mečové a Panské, vč. několik dalších soukromých vodovodních přípojek.
Infiltrační území vodovodu bylo nevelké, zvodnělé vrstvy byly poměrně mělké. Vydatnost prameniště proto silně kolísala, kolísavá byla i teplota vody. Její jakost byla poměrně dobrá, až na větší tvrdost. Množství vody dodávané vodovodem z Cimplu však často pokleslo natolik, že nestačilo ani pro nejnutnější potřebu obyvatel města. Vodovod byl navíc zanedbáván, mnohdy trpěl poruchami a v roce 1645 byl během obléhání Brna Švédy silně poničen. Teprve někdy koncem 17. století část dřevěného potrubí (spojovaného třmeny a skružemi) nahradily roury z pálené polévané hlíny.
V 19. století město řešilo zásobování z jiných, vydatnějších zdrojů a po zřízení vodovodu svrateckého po roce 1853 vodovod z Cimplu postupně zanikal. V provozu byla ponechána na dožití jen horní část přívodního potrubí, která napájela veřejný výtokový stojánek na Obilním trhu u ulice Údolní. Po dokončení stavby prvního březovského vodovodu v roce 1913 bylo jímací zařízení vodovodu z Cimplu úplně zrušeno, slábnoucí pramínek sveden do městské stoky a časem úplně zanikl.
Výřez z plánu brněnských vodovodů ze Svratky, z Cimlu a z Králova pole ze druhé poloviny 18. století (klikněte na reprodukci a prohlédnete si celý plán). Zdroj Archiv města Brna.
Vodovodní síť z roku 1820. Vodovod ze Svratky je vyznačen modře, vodovod z Kartouz červeně a vodovod z Cimplu zeleně. První odbočka z vodovodu z Cimplu vedla do domu hraběte Bukuwského, druhá do továrny na plyš (na dnešní ulici Údolní) a třetí ulicí U Solnice (Solniční) ke kašně před tehdejší vojenskou pekárnou. Drobnou kuriozitou je, že v roce 1805 byla v těchto místech zřízena další, nepovolená přípojka, za kterou pak bylo vodákovi dodatečně zaplacenou 60 zlatých... Zdroj Zásobování vodou zemského hlavního města Brna.
Zánikem vodovodu z Cimplu skončil význam území Kraví hory, jakožto jednoho ze středověkých zdrojů vody pro Brno, na další využití pro vodárenské účely se čekalo až do roku 1912. V té době totiž "slavné" Úřednické stavební družstvo v Brně řešilo zásobování své vilové čtvrti v Žabovřeskách — v prostoru dnešních ulic E. Voračické, Zeleného, Tichého, Březinovy a okolí.
Projekt, v té době užitkového vodovodu, zpracovala technická kancelář a podnikatelství staveb HYDROAER, Rosenberg, Kindl, Hradecký. Měl zajistit zásobování výstavbou studny s čerpací stanicí a čerpáním výtlačným vodovodním řadem do vodojemu, pro jehož výškové i situační umístění byla výhodná blízká Kraví hora. Navržený vodovod a vodojem na Kraví hoře o objemu 600 hektolitrů realizovala v roce 1913 První moravská továrna na vodovody a pumpy Antonín Kunz, Hranice. Pro pohon čerpadla byl použit naftový motor Laurin—Klement o výkonu šest koňských sil (patent "BRONS").
Provozování tohoto vodovodu čerpáním z místního zdroje zřejmě nemělo dlouhého trvání, neboť po přivedení kvalitní podzemní vody prvním březovským vodovodem v roce 1913 se i do Žabovřesk začala postupně rozšiřovat městská vodovodní síť. Družstevní vodovod byl proto začleněn do vodovodního systému města Brna a vodojem původního místního vodovodu naplnila kvalitní březovská voda.
Čerpací stanice Kraví hora — původní stav (dobový snímek kolem roku 1925). Foto archiv BVK, a.s.
Záběr interiéru pořízený kolem roku 1925, na kterém je zachyceno dobové strojní vybavení — elektromotory s čerpadly. Archiv BVK, a.s.
Stejná čerpací stanice, avšak její současný stav. Foto Jiří Dušek.
Přibližně v polovině šedesátých let minulého století byl z provozu vyřazen i tento malý vodojem, vodovodní síť z něj zásobovaná byla přepojena přímo na okolní síť městského vodovodu a jeho funkci převzal vodojem na ulici Barvičova. Zbytky této stavby však dodnes najdete v těsné blízkosti velkého planetária Hvězdárny. Ta jej využívá jako skladiště, veškeré vodárenské zařízení bylo již dávno demontováno a odvezeno.
Kraví hora byla pro svou výhodnou výškovou i situační polohu opět využita při výstavbě základního distribučního systému vody z prvního březovského vodovodu. V roce 1913 při cestě od ulice Žižkovy směrem k nynější Hvězdárně byla postavena přečerpací stanice vody. Ta sloužila pro čerpání výtlačným řadem, původně o profilu 150 mm, do vodojemu na ulici Barvičova pro zásobování vodou Masarykovy čtvrti. V čerpací stanici byla instalována dvě odstředivá čerpadla o výkonu 10 litrů za sekundu. Čerpadla byla poháněna elektromotory s výkonem 10 koňských sil. V provozu bylo vždy jedno čerpadlo a druhé bylo v pohotovosti jako záložní. V průběhu let — přes několikerou rekonstrukci za účelem zvýšení výkonu až na 25 l/s, přístavbu služebního bytu, zřízení elektrické rozvodny apod. — tato čerpací stanice přestala vyhovovat potřebám a svoji kapacitou nestačila narůstajícím nárokům na spotřebu vody v Masarykově čtvrti.
Vodojem na Kraví hoře z počátku 20. století. Veškeré jeho vybavení bylo již dávno demontováno a nyní slouží jako provizorní skladiště pro sousední Hvězdárnu. Ostatně v pozadí je patrná kopule velkého planetária. Foto Jiří Dušek.
V roce 1972 byl proto provoz této čerpací stanice opět ukončen a její funkce nahradilo čerpání z nově postavené čerpací stanice s akumulační nádrží situované při ulici Preslově. Ze zmíněného vodojemu při ulici Barvičově je pro svou vysokou polohu kromě Masarykovy čtvrti zásobována rozvodnou vodovodní sítí i zástavba přilehlá ke Kraví hoře, včetně dnešního koupaliště.
Již historická budova čerpací stanice našla však uplatnění i nadále. Od roku 1981 bylo po adaptaci využívána pro potřeby stavebně-montážní složky tehdejších Jihomoravských vodovodů a kanalizací, odštěpného závodu Brno-město, později sloužila jako kanceláře a zázemí skupiny geodetů již Brněnských vodáren a kanalizací, a.s.
Stavba vodojemu Kraví hora. Foto archiv BVK, a.s.
Vodojem na Kraví hoře – stav v současnosti. Terénní vlna vpravo před bílou budovou vodjemu je horní část cvičného protileteckého krytu z druhé světové války. Foto Jiří Dušek
V roce 1999 bylo užívání budovy čerpací stanice vodárnami ukončeno a budova byla dána k dispozici jejímu vlastníku tj. Statutárnímu městu Brnu. Nyní spadá pod Středisko volného času Lužánky, jako pobočka Multimediální centrum Lávka.
Od roku 1913 bylo město Brno zásobováno vodou hned ze dvou zdrojů. Kvalitní pitnou vodou z Březové nad Svitavou a vodou z pisárecké úpravny, jejíž kvalita byla nesrovnatelně horší a svými parametry nesplňovala některé požadavky na pitnou vodu. Není tedy divu, že naši předchůdci na počátku 20. století ještě před uvedením prvního březovského vodovodu do provozu racionálně uvažovali, jak zajistit, aby vysoce kvalitní podzemní voda nebyla spotřebovávána průmyslem na úkor její dodávky obyvatelstvu.
Bylo proto rozhodnuto distribuční systém vodovodu z obou zdrojů rozdělit a zřídit druhý, tzv. užitkový vodovod. Zdrojem vody byla v té době řeka Svratka s úpravnou vody v Brně-Pisárkách.
Pro projektované vyšší tlakové pásmo užitkového vodovodu byl navržen a v roce 1924 také v předstihu postaven nový vodojem na Kraví hoře o poměrně slušném objemu 5000 metrů krychlových. Z počátku byl tento vodojem dočerpáván pitnou vodou z čerpací stanice Kraví hora a zásoboval pitnou vodou jen nevýznamný rozsah zástavby pod vodojemem. Pro původní účel, tj. užitkový vodovod, však nakonec nikdy využit nebyl. K plánovanému rozsahu rozšíření užitkového vodovodu pro stále rostoucí spotřebu vody nedošlo, "nový" vodojem se dočasně stal pro vodovodní systém zcela nepotřebným a byl na mnoho let vyřazen z provozu.
Vodojem Kraví hora — současný stav. Foto Jiří Dušek.
Pokud byste se dostali do útrob současného vodojemu kromě přítokové potrubí s regulačním kuželovýn uzávěrem nic zajímavého nespatříte. Ale to je dobře — vodojem je v provozu a plný vody. Foto BVK, a.s.
Svého plného uplatnění se vodojem Kraví hora s odstupem času ale přece jen dočkal. V souvislosti s výstavbou druhého březovského vodovodu byl v roce 1974 zrekonstruován a začleněn do systému zásobování města pitnou vodou. Z vodojemu Palackého vrch byla jednou větví zásobovacího ocelového řadu o profilu 1 000 mm přivedena březovská voda do vodojemu Kraví hora.
Odtud je dále distribuována přes Konečného náměstí do hlavních řadů sítě tzv. druhého základního tlakového pásma brněnského vodovodu. Spolu s vodou z prvního březovského vodovodu, dodávanou rovněž do sítě tohoto tlakového pásma přes vodojem Holé hory II (situovaného při ulici Soběšické), a s vodou dodávanou ze druhého březovského vodovodu přes přerušovací vodojem Palackého vrch zásobuje rozsáhlé území města — přibližně větší část Králova Pole, Žabovřesk, část Černých polí, západní a severní část centra města, vybíhá až do vyšších částí Starého Brna. V některých provozních situacích se může se podílet na zásobování horních částí Maloměřic i Obřan. Bez nadsázky lze tudíž vodojem Kraví hora zařadit mezi provozně nejvýznamnější brněnské vodojemy.
Publikace Zásobování vodou zemského hlav. m. Brna vodou, 1927
Materiály a fotografie z archivu Brněnských vodáren a kanalizací, a.s.
