Vzpomínky Jitky Podivínské – Kyselkové

Velmi ráda vzpomínám na léta prožitá od útlého dětství do mých 15 let v Tomášském dvoře — na úpatí Kraví hory. Bylo to v letech 1936 až 1951.

Můj tatínek ing. Eduard Podivínský byl nájemcem Svatotomášského dvora cca od roku 1931. V roce 1932 se oženil s mojí maminkou Jitkou Beranovou — subretou brněnské operety. Ta se velice rychle zapracovala do role nové statkářky a byla mému otci vpravdě velikou oporou ve všem jeho podnikání. Můj starší bratr Eduard, já a sestra Magdalena a nejméně dalších 7 až 8 dvorských dětí různého stáří jsme prožívali uprostřed velkoměsta zcela odlišný venkovský život.

Dvůr patřil augustiniánům na Starém Brně. Přináleželo k němu padesát hektarů polností roztroušených po celém Brně. Téměř celá Kraví hora, Planýrka — mezi Právnickou fakultou a ulicí Tábor, Pod Kaštany — tzv. Execírák, něco na Kociánce a možná i v Medlánkách. V předválečné i válečné době zásoboval dvůr svými produkty celou Masarykovu čtvrť, Žabovřesky, Tivoli aj. Bylo to hlavně mléko a další mléčné produkty, brambory, různá zelenina, ovoce i drůbež. Bohatším zákazníkům se zboží dováželo v bleděmodrých platoňácích s koňmi.

Zeď Tomášského dvora, odlesku paláce Platinum jedna z výškových budov paláce Agrie (bývalý Chepos). Foto Jiří Dušek.

Ve dvoře byly 3 páry tažných koní, 2 jezdečtí, později také pár afrických buvolů, 40 krav, prasata, ovce, veškerá drůbež a také 2 pávi, 1 pávice a zlatý bažant. Bratr měl na půdě poštovní holuby, samozřejmě ve dvoře byla spousta koček, dříve také honící psi. Mnoho rodičů s dětmi si přicházelo prohlédnout tento malý zvěřinec. Zvláště buvoli a pávi sklízeli velkou pozornost.

Každé ráno již po šesté hodině se řadil velký zástup přes celý dvůr s konvičkami před mlékárnou. My děti jsme rády z okna tento šumící dav pozorovaly. Za dvorem, směrem ke Kraví hoře byly výběhy pro krávy i koně. Byl tam též malý výběh pro plemenného kance, který měl dlouhé kly a byl pro nás děti nebezpečně divoký.

Ve dvoře bylo ubytováno 6 až 7 deputátnických rodin, které pracovaly na statku. Většina jich byla ze Slovácka z Nivnice u Uherského Brodu. Nivničanky nosily kroje v neděli a o svátcích oblékly slavnostní fěrtochy a kordulky, když šly do kostela. Zvláště krásné byly dožínky, kdy v opentlených žebřiňácích jela vyšňořená chasa Pod kaštany na veselici.

Často večer, když hemžení na dvoře utichalo, vytáhl jeden z čeledínů harmoniku a zpíval písničky, které mi dodnes utkvěly jako „Proč ta sova tolik houkala“, „Nad Prahou letěla kráva“ aj. Ve 20 hodin přicházel noční hlídač pan Štursa, který zametl celý dvůr, prošel několikrát s lucernou celý areál a pak šel odpočívat do koňské stáje na houně.

Areál tzv. Tomášského dvora na dnešní ulici Veveří 113 patřil augustiniánům na Starém Brně a náleželo k němu kolem 50 hektarů polností roztroušených po celém Brně: téměř celá Kraví hora, oblast mezi Právnickou fakultou a ulicí Tábor, Pod Kaštany a další. Dvůr před druhou světovou válkou zásoboval mlékem, bramborami, zeleninou, ovocem, drůbeží apod. celou Masarykovu čtvrť i Žabovřesky. V padesátých letech dvacátého století byl znárodněn a dnes je sídlem jezdeckého oddílu Tělovýchovné jednoty Moravan Brno, kde lze ustájit až tři desítky koní. Součástí je pískové závodiště a neobvyklé nejsou ani rekreační vyjížďky koní v parku Kraví hory. Zařízení tzv. Boudy v roce 1900 až 1901 navrhoval architekt Dušan S. Jurkovič (1868-1947), dnes je areál značně zchátralý a uvažuje se o jeho celkové rekonstrukci. Foto Jiří Dušek.

Jednou se v noci utrhl kůň — těžký valach. Běhal zdivočelý ve tmě po dvoře a dělal takový rámus, že vzbudil veškeré osazenstvo. Vzpomínám, že my děti jsme se hodně bály.

Nejméně dvakrát jsme zažili v době žní požár. Jednou kluci, jednou vandráci podpálili velký stoh slámy za dvorem. Záře byla obrovská, zvlášť proto, že oheň byl v noci. Také se stalo, že nám uletěl jeden páv, přeletěl Kraví horu a přistál na střeše u kostela na náměstí Míru. Pak se procházel před kostelem na schodech. Náš pan šafář šel pro něj. Doma mu zastřihli křídla a chodil pak po dvoře se slepicemi.

Celý Tomášský dvůr byl tak trochu sám svět pro sebe. Vždyť uprostřed velkoměsta žít jak na venkově — to se každému nepoštěstí. Bylo to jistě pro nás děti, ale i okolní obyvatelstvo nesporně velkým obohacením.

« zpět |