Vzpomínky Vratislava Appela
Moravskoslezský svaz vojenských táborů nucených prací — Pomocné technické prapory
Naše rodina se v roce 1935 přestěhovala do bytu ve druhém poschodí rohového domu na Konečného náměstí. Vchod byl z ulice Úvoz a měli jsme tehdy číslo 107 — dům byl později přečíslován, takže nyní má číslo 63. Druhý vchod do domu, za rohem, je ze Žižkovy ulice. V přízemí, přímo na rohu je nyní řeznictví.
Bylo mně pět roků. Sestra se v tom roce narodila. Z okna kuchyně jsem viděl na svah, který byl z čisté cihlářské hlíny a umožňoval nám klukům pomocí vojenských lopatek vyrábět prostory po brněnsku „lógry“. Pro dva až tři kamarády s výhodou, že na nás nepršelo, když přišel deštík, který jsme samozřejmě vítali. Kraví hora byla i z této strany pozvolný svah, ale až za výškovým schodem – dle mého odhadu v některých místech o mohutnosti 10 metrů, kterýž vznikl uměle odbagrováním materiálu – hlíny k výrobě cihlářských výrobků v cihelně, jenž v té době stála v prostoru ohraničeném ulicemi: Jana Uhra, Akademická — nyní Čápkova, Grohova a pomyslnou hranicí v místech, kde byla později vybudovaná komunikace spojující Konečného náměstí s křižovatkou Grohova a Úvoz. Byl jsem svědkem likvidace komínu cihelny pomocí dynamitových náloží někdy v roce 1940.
Pro zajímavost uvádím, že v té době před válkou nebyla prokopána ulice Grohova od Úvozu po ulici Bratří Čapků. Pěší musel překonat hromady zeminy po pěšince, která se šplhala přes nedokončenou stavbu komunikace. Nevím, z jakého důvodu byly práce na propojení obou konců ulice Grohova započaty, ale v té době ještě nebyly dokončeny. Po deštích tato zkratka nebyla pro pěší použitelná.
Poslední a nebo první v této sezoně? Foto Jiří Dušek.
Vrátíme-li se zpět na Konečného náměstí, byl náš dům, kterým končila ulice Úvoz, z druhé strany směrem ke Špilberku poslední. Za naším domem byla cesta k úbočí Kraví hory, kde stál o samotě dvoupodlažní pavlačový dům, původně postavený pravděpodobně pro zaměstnance cihelny. Ostatní prostor směrem ke Starému Brnu až téměř ke konci ulice Jana Uhra, byl panstvím pana Cvetkova, který zde pěstoval výbornou zeleninu, jak se to v mládí naučil v Bulharsku. S jeho synem Petrem jsme chodili do obecné školy.
Pohlédněme nyní směrem do Akademické ulice — její levá strana se sudými čísly domů tvořila celistvou řadu až po rohový dům, který byl postaven jako všechny domy na Konečného náměstí za první světové války. Dům, který mám na mysli má nyní žlutou fasádu a na věžičce pod kopulí nápis "Tivoli".
Pravá strana ulice Akademická, nyní Čápkova, začínala až dobrých dvě stě metrů od Konečného náměstí. Původní domy vznikly ve třicátých letech 20. století, říkalo se jim bankovní domy, neboť v těchto domech převažoval počet nájemníků zaměstnaných v brněnských bankách. Proti našemu domu byl malý plácek, kde se dobře hrála kopaná s brankami z cihel, které se všude povalovaly. Někdy byla tyčka branky zvýrazněna aktovkou, když bylo třeba si to rozdat ještě před příchodem domů ze školy.
Plácek končil cihelnou zídkou aspoň šest metrů vysokou a za ní byla už pevná půda, která směrem k Brnu byla využívána k pěstování zeleniny. Tak vlastně stavební úřady předpokládaly (v místech nynějšího výškového domu a na něj navazujícího objektu s restaurací) ještě před zahájením výstavby v padesátých letech likvidaci posledního výběžku Kraví hory spojenou s odvozem hlíny nejdále sahajícího výškového stupně — až k pravému okraji ulice Akademická. Svah, který prudce klesal do ulice byl porostlý křovinami.
Pro složité vysvětlování, jak až do konce války vypadalo okolí našeho domu, jsem se rozhodl úmyslně, neboť se váže na moji smutnou vzpomínku ze začátku druhé světové války, která začala 1. září 1939, když Německo napadlo Polsko. Němci měli připravený seznam tisícovky občanů Brna, aby v den zahájení války pro zastrašení českého obyvatelstva zahájili zatýkání a odsun zatčených vybraných občanů do koncentračních táborů. Zatýkání začalo v noci z 1. na 2. září 1939. Můj otec, od počátku okupace aktivní účastník odboje, byl telefonicky od známých varován. Na nic nečekal, odešel ihned z domova a tři dny trávil noci ve vlaku z Brna do Prahy a zase nazpět, nedůvěřoval ubytování v hotelích, ve kterých by se musel policejně hlásit. V Brně tyto dny nechodil ani do zaměstnání.
K nám domů přišlo pro tátu Gestapo až 2. září dopoledne. Od zatčení a odsunu do koncentračního tábora jej přitom zachránilo jenom to, že komando Gestapa se nedokázalo v noci orientovat, když projíždělo po Úvozu od Starého Brna. Poslední dům na na křižovatce ulicGrohova-Úvoz před masivem Kraví hory, měl totiž číslo kolem padesátky.
Úředník katastrálního úřadu, který někdy kolem roku 1910 zapisoval do katastrální mapy náš dům, totiž už tehdy předpokládal, že v proluce v té době ukryté pod masivem Kraví hory bude v budoucnu postavena řada domů. Teoretickým výpočtem určil, že pro ten náš vyjde číslo 107. Tak toto číslo také na nejbližších šedesát let náš dům dostal. Skutečnost při pozdější výstavbě v okolí prokopaného spojovacího úseku Úvozu byla ovšem jiná. Na pravé straně za naším domem postavili pouze dva domy a pak samostatně v odskoku od ulice školu a halu ledního hokeje. Také proto došlo k přečíslování ze 107 na nynější číslo 63.
Na objezd po ulici Grohova a Akademická přišlo Gestapo až ráno, tak jim máma mohla říct, že táta odjel do Prahy. Táta si byl vědom, že tomuto řízení osudu, vlastně číslu domu 107 a výběžku Kraví hory vděčí za to, že nepoznal útrapy koncentračního tábora… Na to další raději nepomyslet.
Na druhou smutnou událost, která se váže ke konci války také nerad vzpomínám. Na Konečného náměstí přijel 26. dubna 1945 v 11 hodin ruský tank. Rád jsem od mládí fotografoval a tak jsem se chystal udělat pár záběrů... Svítilo pěkně sluníčko, Rus se vykláněl z věže tanku, na všechny, kteří se kolem shromáždili, se usmíval. Zkrátka pohoda! Slunko mě zachránilo! Přišel jsem na to, že tank musím fotografovat se Sluncem v zádech, protože jinak by se mi fotografie nepodařila. Obešel jsem stojící tank a chystal se stisknout spoušť. V tom okamžiku zasvištěl vzduchem granát, vojáček stačil zavřít poklop a já jsem byl proti odletujícím střepinám uchráněn kovovou hmotou tanku. Za války jsme zažili v Brně řadu bombardování, ale tak blízko ohrožení života jsem předtím nikdy nebyl. Na druhé straně tanku, ničím nechráněni, zůstalo osm mrtvých.
Uvedené vzpomínky spadají do období začátku a konce druhé světové války. S historií Kraví hory je spojuje pouze tenká nitka, přes domov, který jsem měl v letech 1935 až 1951 v domě postaveném na okraji východní části Kraví hory.
