Padající hvězdy
Padající hvězdy jsou názornou ukázkou toho, jak zkreslené občas bývají představy o dění ve vesmíru. I když se ztotožňují s hvězdami, září ve výšce pouze několika desítek kilometrů nad našimi hlavami a mají je na svědomí drobné částice meziplanetární hmoty.
Jak vlastně takový jev vzniká? Kosmické těleso, kterému se na cestě prostorem Sluneční soustavy postaví do cesty planeta Země, vlétne do naší atmosféry, prudce se ohřeje a zpravidla beze zbytku vypaří. Na krátký okamžik, většinou pouze na zlomky sekundy, se tak vytvoří světelná stopa – „padající hvězda“ či přesněji řečeno meteor.
Odkud se takové částice meziplanetární hmoty berou? Nejčastěji se jedná o materiál uvolněný při průletech kometárních jader kolem Slunce nebo tříšť vznikající při kolizích menších objektů, výjimečně i o pozůstatky materiálu, ze kterého vznikala Sluneční soustava. Je prokázáno, že některá z těchto těles pocházejí z Měsíce, Marsu nebo Merkuru.268
Jak moc bude meteor nápadný, záleží na hmotnosti původního tělesa a jeho rychlosti vůči Zemi. Naše planeta se nejčastěji potkává s velmi drobnými částicemi s hmotností od jedné triliontiny gramu do jednoho miligramu, které se nepozorovaně vypaří anebo se pozvolna snesou až na zemský povrch. Meteory viditelné i bez dalekohledu způsobují až částice o hmotnosti alespoň desetiny gramu. Ještě zajímavější jsou setkání s většími tělesy o hmotnosti alespoň několik tun. Ty totiž vytvoří natolik jasný meteor, že na pozemské obloze zasvítí více než planeta Venuše, ve velmi výjimečných případech dokonce ozáří krajinu a na pár sekund nahradí Slunce během dne. Takovému meteoru se říká bolid. Navíc takto veliké objekty zpravidla vydrží ohnivý průlet zemskou atmosférou, takže jejich zbytky mohou dopadnout až na zemský povrch. Tzv. meteority pak zdobí sbírky nejednoho muzea či soukromého sběratele.270
271Mnohé meteory vznikají při náhodných setkáních Země s ojedinělými částicemi meziplanetární látky. Proto se označují jako sporadické, v překladu ojedinělé. Naše planeta se však na cestě kolem Slunce setkává také se skutečnými proudy prachových částic (tzv. meteorickými roji). V mnoha případech se astronomům dokonce podařilo k danému roji nalézt jádro komety, ze kterého se v minulých staletích či tisíciletích vytvořily.
Většina meteorických rojů je řídká, tu a tam ale Země vlétne do hustšího proudu prachových částic, který pak na nebi vykreslí i více než deset meteorů za hodinu. Zajímavé je, že všechny budou díky perspektivě vyletovat zhruba z téhož místa oblohy – označovaného jako radiant (též úběžník). Dráhy částic roje v atmosféře jsou totiž přibližně rovnoběžné, a tak kdesi daleko od nás vybíhají z jednoho místa, podobně jako se v dáli „spojují“ železniční koleje.
Meteorické roje jsou pojmenovávány podle souhvězdí (event. blízké hvězdy), v němž se nachází jejich radiant. Například Perseidy vylétají ze souhvězdí Persea, roj Geminid z Blíženců (latinsky Gemini), alfa-Monocerotidy od nejjasnější stálice z Jednorožce. Existují také denní meteorické roje, jejichž radiant se nachází v téže části hvězdné oblohy, kde se vyskytuje Slunce, a které se tudíž sledují pouze prostřednictvím speciálních radarů. 272
Ve výjimečných případech mohou být meteorické roje natolik husté, že v průběhu pouhé hodiny vykreslí stovky, dokonce i tisíce meteorů. Například v listopadu 1966 bylo možné za pouhých dvacet minut zahlédnout až 100 tisíc Leonid! Takovému úkazu se pak říká meteorický déšť.
Jak meteory pozorovat? Stačí, když si najdete místo s dobrým rozhledem k obzoru a temnou oblohou. Ve městech nebo za úplňku tedy smysl pozorovat meteory nemá. Nejdříve si musíte meteorů vůbec všimnout, potom si zkuste sami pro sebe určit souhvězdí. Garantujeme, že v průběhu jedné hodiny spatříte až několik náhodně prolétajících, sporadických meteorů. Pokud ale budete chtít sklidit větší úrodu, musíte vyčkat na některý z bohatších meteorických rojů.273
Vydatnost meteorických rojů ovlivňuje celá řada faktorů, především jas oblohy – čím je nebe světlejší, tím méně slabých meteorů zahlédneme. Záleží tedy na tom, zda na nebi například svítí Měsíc. Důležitá je i poloha radiantu nad obzorem. Pokud se totiž nachází příliš nízko, pak řadu meteorů nezahlédnete proto, že výhled zakrývá sama planeta. Dost podstatný je i okamžik průletu Země nejhustší částí proudu prachových částic. Jestliže k tomu dojde v době, kdy nad námi svítí Slunce, máte opět smůlu.
Ovšem pozor! Při předpovědi aktivity meteorických rojů se všeobecně udává tzv. zenitová hodinová frekvence (angl. zenit hour rate, zkr. ZHR), která odpovídá počtu zahlédnutých meteorů za ideálních pozorovacích podmínek, při poloze radiantu v zenitu, po celé obloze a jedné hodině pozorování. Reálně tudíž uvidíte výrazně méně meteorů. Např. u roje Quadrantid se ZHR odhaduje kolem 120, ale i v těch ideálních případech lze z České republiky spatřit nanejvýš osm desítek meteorů za hodinu. V novinách i mnoha odborných časopisech se však mezi teoretickou předpovědí a skutečným množstvím „padajících hvězd“ nerozlišuje, proto se často setkáte s příliš optimistickými čísly…
|
Nejzajímavější meteorické roje |
| leden |
|
Quadrantidy (ZHR 120) jsou jedním z nejhustších meteorických rojů, proud částic je však relativně tenký, proto jej sledujeme jenom po krátkou dobu 3. či 4. ledna ráno. Roj je pojmenován podle dnes již nepoužívaného souhvězdí Quadrans Muralis, které se nacházelo v oblasti mezi Herkulem, Pastýřem a Drakem. Vznikly díky rozpadlé kometě, dnes označované poněkud nepoeticky 2003 EH1. |
| duben |
|
Lyridy (ZHR 15) se podle čínských záznamů sice sledují již dva a půl tisíciletí, dnes ale vydatností nijak neoplývají. Jejich radiant se nachází v souhvězdí Lyry, aktivní bývají v ranních hodinách mezi 15. a 25. dubnem a vytvořila je kometa Thatcher. |
| květen |
|
Eta Aquaridy (ZHR 60) s radiantem v souhvězdí Vodnáře (konkrétně u hvězdy označované jako eta) souvisí s kometou Halley (stejně jako roj Orionid). Planeta Země prolétá nejhustší částí meteorického roje kolem 6. května. Z České republiky ale na eta Aquarid příliš dobrý výhled nemáme. |
| červenec |
|
Delta Aquaridy (ZHR 20) jsou nejaktivnější kolem 27. července, za ideálních podmínek lze zahlédnout až deset padajících hvězd za hodinu. Roj vytvořila jedna z komet prolétající těsně kolem Slunce. |
| srpen |
|
Perseidy (ZHR 100) jsou nejslavnějším meteorickým rojem. Nejhustší částí proudu prachových částic Země prolétá mezi 11. a 13. srpnem. Za ideálních podmínek můžete během jedné hodiny zahlédnout až šedesát meteorů vylétajících ze severního okraje souhvězdí Persea. Pokud se ale ke Slunci přiblíží mateřská kometa Swift-Tuttle, pak se četnost prolétajících Perseid několikanásobně zvýší (nejdříve se tak stane roku 2126). |
| říjen |
|
Orionidy (ZHR 20) vděčí za existenci kometě Halley. Nejvíce, až deset meteorů za hodinu, jich bývá patrných kolem 21. října, kdy vylétají z jihovýchodního okraje souhvězdí Orionu. |
| prosinec |
|
Geminidy (ZHR 120) mají radiant poblíž hvězdy Castor ze souhvězdí Blíženců. Pokud nastanou příznivé podmínky, pak kolem 13. prosince bohatostí předčí letní Perseidy. Pravděpodobně pocházejí z jádra vyhaslé komety, dnes označované jako Phaeton. |
↑ Nahoru
Meteoroid
Těleso, které vytvoří meteor, se odborně označuje meteoroid.
Meteory se odehrávají i na denní obloze, ale tehdy nás ruší rozptýlené sluneční světlo. Stejně tak je v noci spolehlivě zakryje neprůhledná oblačnost.
Meteory a meteorologie
Slovo meteor pochází z řečtiny. „Meteoros“ totiž znamená předmět ve výši, vysoko na nebi, ve vzduchu. Proto meteorologové pojmem meteory označují nejrůznější povětrnostní jevy, třeba déšť, sníh, blesky či tzv. halové jevy. Pojem bolid pak souvisí se slovem „bolís“, kterým se v řečtině nazývala střela nebo hrom.
Video bolidu
Video zachycující průlet bolidu 20. listopadu 2008 nad kanadskou provincií Alberta (podruhé zpomalený záběr). Těleso mělo před vstupem do atmosféry hmotnost asi 10 tun, průměr několik metrů a rychlost 14 kilometrů za sekundu. Na zemském povrchu se nakonec podařilo nalézt na dvě stě meteoritů, z nichž ten největší měl hmotnost 13 kilogramů. Zdroj: Andrew Bartlett.
Zaznamenat podobnou událost fotoaparátem nebo dokonce kamerou je ale skutečnou výhrou v loterii!
Bolidová hlídka
Zprávy o přeletech bolidů shromažďuje Astronomický ústav Akademie věd České republiky. Důležité je udat přesný čas takového úkazu, jasnost a polohu jeho dráhy mezi hvězdami (nebo vůči pozemským předmětům). Několik desítek vteřin až minut po průletu bolidu lze dokonce zaslechnout rázovou vlnu (podobně jako třesk od prolétající stíhačky).
Otázky
