Venuše, Merkur a ty další
Dvě vnější a dvě vnitřní planety příliš detailů k prohlížení nenabízí. Přesto všechno si zaslouží alespoň stručnou prohlídku.
Venuše se z planet Sluneční soustavy k Zemi přibližuje na nejmenší možnou vzdálenost. I přesto ale v dalekohledech zahlédnete pouze světlé vrstvy husté atmosféry. Snad nejvíc napínavé je tudíž sledovat, jak na cestě kolem Slunce mění fázi a úhlovou velikost.
Spatřit Merkur není až tak obtížné. Pokud se dostatečně úhlově vzdálí od Slunce, pak jej dokážete nalézt s triedrem a poté většinou i bez něj. Co do jasnosti bude srovnatelný s hvězdou Capella ze souhvězdí Vozky nebo Arkturus z Pastýře. I když na jeho drobném kotoučku bývají patrné temnější či světlejší oblasti, drtivá většina těchto jevů představuje pouhou iluzi. Jediné, co tedy můžete v dalekohledu sledovat, jsou změny úhlových rozměrů a fází Merkuru, podobně jako u Venuše, avšak střídajících se v rychlejším sledu a kratších cyklech.
Planety Uran a Neptun jsou od nás bohužel příliš daleko, takže nemají dostatečně velké úhlové rozměry na to, abyste na nich cokoli zahlédli. Uran se v malém přístroji vykreslí jako kruhový kotouček se světle zeleným odstínem o průměru kolem čtyř úhlových vteřin. Pro Neptun je typický světle modrý odstín a poloviční úhlová velikost.
↑ Nahoru
Zajímavé představení předvede Venuše v dalekohledu s velkým zvětšením při západu za velmi vzdálený obzor. Jeden okraj planety tehdy získá nápadně červené zabarvení, zatímco druhý barvu modrou. Příčinou je lom světla v pozemské atmosféře – paprsky červené barvy se totiž lámou méně než modré.
Otázky
