Vydejte se za záhadou padajících hvězd!
Jak to, že na nás padají hvězdy?
Padají na nás skutečně?
Pokud ano, mohou se trefit i do nás?
Odpovědi na tyto otázky budou hledat Lucie, James a Vladimír – tři odvážní přátelé, kteří se nebojí nastoupit do vlastnoručně postavené rakety a podniknou bláznivé dobrodružství na Měsíc, mezi planetky a komety.
Lucie: Tajemství padajících hvězd je nové 3D představení Hvězdárny a planetária Brno. Navštívit jej můžete se svými ratolestmi vždy o víkendu. Přesné termíny projekcí a možnost koupit si vstupenku z pohodlí svého domova nabízí stránky www.hvezdarna.cz
A co všechno zažijete? Lední medvěd Vladimír a tučňák James nejdříve podniknou vesmírnou cestu na palubě rakety Polaris, aby přišli na zoubek polární záři. Jako na potvoru je ale zasáhne meteorit, takže zcela neplánovaně havarují na úpatí staré pyramidy, kde se potkají s Lucií, všetečným kolibříkem.
Právě Lucii ale vrtá hlavou legenda vysekaná v kameni o světlech na nebesích. Všem třem nezbývá, než se nalodit na opravenou raketu Polaris a vydat se nejdříve na Měsíc, pak do oblasti mezi Marsem a Jupiterem, kde se pohybuje celá řada malých planetek, aby nakonec přistáli na povrchu jedné z komet. Hypotézy, pozorování a analýzy jim umožní najít odpovědi na všechny otázky a samozřejmě se vrátit zpět na Zemi.
Poněkud ztřeštěná podívaná pochází z dílny planetária St. Etienne. Namluvil Richard Genzer, Michal Suchánek a Klára Šumanová. Součástí představení je prohlídka hvězdné oblohy – ukázka několika jasných hvězd a nejnápadnějších souhvězdí. Tak na co čekáte? Klikněte na www.hvezdarna.cz a rychle chyťte místo v raketě Polaris!
Takže, jak se pozná skutečný meteorit?
Těžko. Ať už jste si mimozemským původem takového tělesa jisti sebevíc, poznat meteorit není vůbec snadné. I když je zřejmé, že onen tajemný kámen ještě včera na vaší zahradě, chodníku, střeše, balkónu… neležel, stoprocentní potvrzení vyžaduje nejen pečlivé studium podezřelého tělesa, ale také bohaté zkušenosti odborníka.
Žádné obecné a dostatečně spolehlivé kritérium, na základě kterého lze ihned rozhodnout o vesmírném původu podezřelého kusu horniny, totiž neexistuje.
Odkud se vlastně meteority berou? Většinou představují pozůstatky po vzniku Sluneční soustavy před více než čtyřmi a půl miliardami roků. Řada z nich ale vznikla později, při srážkách planetek v oblasti mezi Marsem a Jupiterem, stejně jako při průletech velkých vlasatic. V pozemských sbírkách se dokonce ocitly vzorky z Měsíce a Marsu vyvržené do meziplanetárního prostoru při pádu větších těles.
Meteority se dělí se na kamenné, železokamenné a železné. I když jsou v meziplanetárním prostoru nejhojnější právě ty kamenné, v pozemských sbírkách dominují především železné meteority. Jednak poměrně snadno přežijí spalující let zemskou atmosférou, jednak jsou nápadné ještě dlouho po svém pádu.
Hmotnosti a nepravidelné rozměry meteoritů kolísají od nejjemnějších prachových částic až po mnohatunové kusy (pád tak velkých těles doprovází vznik kráteru, který je samozřejmě nepřehlédnutelný). Největší známý meteorit se jmenuje Hoba, leží v Namibii a váží šedesát tun. Spadl před nejméně několika tisíci roky (možná i miliony) a podle stupně zkorodování odborníci odhadují, že měl původně kolem sta tun.
