Menu English

Od 23. do 26. prosince máme zavřeno. Přejeme všem pěkné svátky a vše dobré v novém roce.

Nejzajímavější nebeské úkazy roku 2025

Publikováno 18. 12. 2024

Řadu nebeských událostí nelze z principu předpovědět: třeba vzplanutí supernovy, průlet dosud neznámé komety nebo jasného meteoru. Jinak jsou ale představení, která ukazuje spolehlivě promazaný a lidmi dobře pochopený nebeský orloj, snadno předvídatelná. Rok 2025 bude zcela jistě rokem polární září a Venuše v podobě večernice a pak i jitřenky. Planety nám předvedou několik milých setkání, když vyjde počasí zahlédneme drobný zákryt Slunce a úplné zatmění Měsíce. Oblohu počmárá řada meteorických rojů a jako obvykle se dočkáme her čísel a slov – rovnodenností, superúplňků, brzkých i pozdních východů či západů Slunce. No a kdo ví, třeba přijde i nějakého to překvapení. Sledujte proto www.hvezdarna.cz, facebook.hvezdarna.cz, instagram.hvezdarna.cz nebo si zdarma registrujte náš e-mailový newsletter. Nic vám neuteče, navíc se můžete podělit se svými nebeskými zážitky.

  • rok 2025: rok polárních září
  • 3. ledna 2025, setkání Měsíce a Venuše
  • 3./4. ledna 2025, meteorický roj Kvadrantidy
  • 4. ledna 2025, Země nejblíže ke Slunci
  • 4. ledna 2025, Měsíc zakryje Saturn
  • 10. ledna 2025, Venuše v nejlepší společnosti dalších planet
  • 14. ledna 2025, přiblížení Měsíce k Marsu
  • 15./16. ledna 2025, Mars v opozici
  • 18. ledna 2025, setkání Venuše se Saturnem
  • počátek března 2025, Merkur na večerní obloze
  • 13./14. března 2025, letmé polostínové zatmění Měsíce
  • 17. března 2025: rovnodenný den
  • 20. března 2025: jarní rovnodennost
  • druhá polovina března 2025, večerní zodiakální světlo
  • 29. března 2025, částečné zatmění Slunce
  • dubna 2025, Měsíc navštíví Plejády
  • 13. dubna 2025, mikroúplněk           
  • 21. a 22. dubna 2025: meteorický roj Lyridy
  • 5. května 2025, Mars u Jesliček
  • 5./6. května 2025, meteorický roj éta-Aquaridy
  • červen 2025, Jitřenka v největším lesku
  • červen/červenec 2025: noční svítící oblaka
  • červen/červenec 2025: umělé družice
  • 16. června 2025: nejčasnější východ Slunce
  • 21. června 2025: letní slunovrat
  • července 2025: Země nejdál od Slunce
  • 11./12. srpna 2025, setkání Venuše s Jupiterem
  • 12. a 13. srpna 2025, meteorický roj Perseid
  • 7. září 2025, úplné zatmění Měsíce
  • 19. září 2025, setkání Měsíce, Venuše a hvězdy Regulus
  • 20. září 2025, Saturn v opozici
  • 22. září 2025, podzimní rovnodennost
  • druhá polovina září 2025, ranní zodiakální světlo
  • 25. září 2025: rovnodenný den
  • 22./23. října 2025: meteorický roj Orionidy
  • 5. listopadu 2025, superúplněk
  • 5. prosince 2025, superúplněk
  • 11. a 12. prosince 2025, nejranější západ Slunce
  • 13./14. prosince 2025, meteorický roj Geminidy
  • 21. prosince 2025, zimní slunovrat
  • 31. prosince 2025, nejpozdější východ Slunce

Všechny časy jsou v občanském čase – tj. v tom, který máte aktuálně na hodinkách (středoevropský nebo letní středoevropský čas). Názvy hvězd a těles Sluneční soustavy jsou v mapkách vyznačeny kurzívou. Velikost Měsíce je oproti skutečnosti 6x zvětšena.

Autorem textů a mapek je Jiří Dušek z Hvězdárny a planetária Brno. Podkladem byl program Stellarium a www.timeanddate.com

Fotografie: Martin Gembec (polární záře), Harley Grady (zodiakální světlo), Wikipedie.org, (Noční svítící oblaka).

rok 2025: rok polárních září

Aktivita na povrchu Slunce dosahuje maxima, proto i v průběhu roku 2025 zcela jistě zahlédneme polární zář. Na svědomí ji má sluneční vítr – proud nabitých částic uvolňovaných při nejrůznějších událostech na „povrchu“ Slunce, typicky při erupcích. Pokud se jeho hustší oblaka potkají s naší planetou, pak se částice slunečního větru pohybují podél silokřivek zemského magnetického pole a ve výšce několika set kilometrů nad zemí se srazí s atomy i molekulami v naší atmosféře, které donutí svítit ve viditelném světle. Konkrétně z našich zeměpisných šířek můžete polární záře zahlédnout nad severním obzorem – nejlepší výhled míváme v rozmezí dvou hodin kolem půlnoci. Pokud budete mít to štěstí, připomenou vám světlá oblaka či osvětlené nebe nad vzdáleným městem, charakteristické červené skvrny nebo nazelenalé závěsy se totiž (při pohledu z České republiky) objevují pouze vzácně. Polární záře zabírá oblast o rozloze až několika desítek stupňů, někdy je viditelná jenom pár minut, jindy více než hodinu, její vzhled se každopádně mění přímo před očima. Největší šanci samozřejmě máme za dlouhých, bezměsíčných nocí, neušpiněných umělým světlem. Snazší je „sledovat“ tento úkaz pomocí fotoaparátu, klidně v mobilu. S delší expozicí jednoduše posbíráte více světla a zobrazíte tak slabé polární záře neviditelné očima. Nejste-li si jisti, lze také zkontrolovat záběry z kamer Hvězdárny a planetária Brno nebo Českého hydrometeorologického ústavu, například na stanicích Smolnice, Velké Chvojno, Lysá hora. Jejich prostřednictvím lze sledovat i další, výjimečné jevy, například noční svítící oblaka.

3. ledna 2025, setkání Měsíce a Venuše

V pátek 3. ledna 2025 krátce po západu Slunce zahlédnete úzký srpek Měsíce a zhruba jeden úhlový stupeň severně od něj jasnou Venuši. Pátrat po tomto uskupení lze už po 16. hodině, oba objekty zmizí za obzorem někdy kolem 20. hodiny. Venuše s Měsícem budou pozorovatelné v jednom zorném poli třeba loveckého triedru. Poblíž najdete i Saturn. Samozřejmě, že si budou blízko jen při pohledu ze Země. K Měsíci byste rychlostí světla letěli lehce přes jednu sekundu, k Venuši šest minut, k Saturnu hodinu a půl.

3./4. ledna 2025, meteorický roj Kvadrantidy

V podvečerních hodinách v pátek 3. ledna 2025 proletí naše planeta proudem částic uvolněných v dávné minulosti z vyhaslé komety 2003 EH1. Na rozdíl od jiných meteorických rojů, které bývají aktivní po celé dny, Kvadrantid létá nejvíc jenom několik málo hodin. Pozorování sice bude až do 20. hodiny poněkud rušit svit úzkého srpku Měsíce, v jehož blízkosti zahlédnete nápadnou Venuši, přesto to pořád bude pěkná podívaná. K pozorování bude každopádně potřebovat místo daleko od jakéhokoli umělého osvětlení, s dobrým výhledem především na východní a jižní obzor. Roj Kvadrantid jako první popsal ve třicátých letech 19. století Adolphe Quetelet z bruselské observatoře, mateřské těleso však bylo nalezeno teprve v roce 2003. Na svědomí jej má „planetka“ 2003 EH1, jejíž průměr nepřesahuje dva kilometry. Pravděpodobně se jedná o fragment komety C/1490 Y1, kterou na přelomu let 1490 a 1491 popsali čínští, korejští a japonští astronomové. Těleso se nyní pohybuje po protáhlé dráze, která jej zanáší až k Jupiteru, a naopak přibližuje na vzdálenost pouhých 30 milionů kilometrů k dráze Země. Jeden oběh mu zabere pět a půl roku. Řada indicií přitom naznačuje, že se někdy ve druhé polovině 18. století rozpadlo a dalo tak za vznik právě Kvadrantidám. Odkud jejich neobvyklý název? V této části oblohy se od středověku zakreslovalo souhvězdí Quadrans Muralis – v podstatě sofistikovaný úhloměr. V roce 1930 ale Eugene Delporte dle zadání Mezinárodní astronomické unie definoval hranice celkem 88 souhvězdí, které se používají dodnes. Při této úřední kodifikaci přitom z různých důvodů zanikla celá řada historických obrazců, včetně Quadrans Muralis. Meteorický roj Kvadrantidy je tak jedinou stopou po jeho existenci.

4. ledna 2025, Země nejblíže ke Slunci

V sobotu 4. ledna 2025 ve 14 hodin 28 minut se střed planety Země přiblíží ke středu Slunce na nejmenší možnou vzdálenost v kalendářním roce: 147 103 686 kilometrů. Astronomové tento okamžik označují jako průchod perihelem (česky přísluním). Přesto všechno bude v této době na severní polokouli zima. Důvod je prostý. Rotační osa naší planety není kolmá na rovinu jejího oběhu, ale od pomyslné kolmice se odklání pod úhlem 23,5 stupně. V době, kdy je u nás zima, je přitom severní polokoule planety od Slunce v maximální možné míře odkloněna, takže na jednotku plochy dopadá asi třikrát méně sluneční energie než v létě (kdy je severní polokoule ke Slunci naopak přikloněna). Ochlazení přitom nahrává fakt, že je Slunce v této době podstatně kratší dobu nad obzorem. Samozřejmě, že na jižní polokouli, třeba v Austrálii, je situace právě opačná. Přesto všechno má mírné přibližování, resp. oddalování Země při oběhu kolem Slunce, význam. Na severní polokouli jsou zimy poněkud „teplejší“ a léta naopak „chladnější“ než je tomu na polokouli jižní.

4. ledna 2025, Měsíc zakryje Saturn

Pouhého půl úhlového stupně bude dělit úzký měsíční srpek od Saturnu, když v sobotu 4. ledna 2025 vyhlédnete večer z okna směrem k jihozápadu. V průběhu času se budou obě tělesa k sobě postupně přibližovat, až v 18.39 Měsíc planetu zakryje! Pozor, tento čas platí pro Brno, v rámci České republiky se liší plus mínus o několik minut. Zajímavé je, že Saturn za Měsícem nezmizí „skokem“ – s ohledem na úhlový průměr planety bude za Sluncem přímo neosvětleným měsíčním diskem mizet celou minutu a půl. Úkaz bude sledovatelný pouhýma očima, i když dalekohled naskytne přímo parádní výhled. Asi za hodinu se Saturn zase objeví na opačné, osvětlené straně Měsíce. To už ale budou hodně nízko nad obzorem. Podobný úkaz se přitom zopakuje až v prosinci 2036.

10. ledna 2025, Venuše v nejlepší společnosti dalších planet

V pátek 10. ledna 2025 bude Venuše na pozemské obloze úhlově nejdále od Slunce, proto ji zahlédnete už za soumraku, krátce po západu naší denní hvězdy. V její blízkosti bude viditelný Saturn, promítající se do souhvězdí Vodnáře, nad východem v souhvězdí Býka planeta Jupiter, nad nim pak Měsíc krátce po první čtvrti (a také hvězdokupy Plejády a Hyády), a nad severovýchodním obzorem naoranžovělý Mars na rozhraní souhvězdí Raka a Blíženců. Všechny tyto objekty hravě zahlédnete i bez dalekohledu. Venuše je planetou, která se dokáže k Zemi přiblížit na nejmenší možnou vzdálenost 38 milionů kilometrů, naopak oddálit až na 261 milionů kilometrů. Díky tomu, že se pohybuje blíž Slunce než Země, můžeme ji na naší obloze sledovat buď večer, nebo naopak nad ránem. A právě její trojjediný vzhled vytvořil celou řadu variant pojmenování, která se navíc měnila s časem. Podle doby, kdy se na nebi objevuje ji označujeme jako „večernice“ nebo „jitřenka“. Venuše zdobí večerní oblohu až do poloviny března 2025, aby se pak začala zjevovat na ranní obloze, kde setrvá až do konce roku 2025. Po celou tu dobu vytvoří celou řadu konstelací s Měsícem, planetami i objekty vzdáleného vesmíru.

14. ledna 2025, přiblížení Měsíce k Marsu

Už od večera v noci z 13. na 14. ledna 2025 bude možné sledovat téměř úplňkový Měsíc v těsné blízkosti načervenalého Marsu. V průběhu času se náš vesmírný kousek k planetě přiblíží, až je kolem půl šesté ráno oddělí pouhých 13 úhlových minut, tj. méně než polovina měsíčního disku. Podobné rande se v roce 2025 odehraje několikrát, třeba 9. února, 9. března nebo 6. dubna 2025.

15./16. ledna 2025, Mars v opozici

V noci z 15. na 16. ledna 2025 se planeta Mars ocitne v opozici ke Slunci. Vychází tedy v okamžiku, kdy Slunce zapadá, pozorovatelná je po celou noc, za západním obzorem zmizí s východem naší denní hvězdy. Současně bude i nejblíže k Zemi: 95,7 milionu kilometru. Pozornost upoutá na první pohled: Na rozdíl od běloskvoucího Jupiteru či Venuše představuje Mars zřetelně naoranžovělou zářivou ozdobu souhvězdí Blíženců. V dalekohledu o průměru objektivu alespoň pět centimetrů a zvětšení alespoň stokrát, můžete sledovat celou řadu detailů přímo na jeho povrchu. Zejména polární čepičky, které se jeví jako bílé skvrny v okolí severního a jižního pólu. Jsou ze směsi oxidu uhličitého a vodního ledu, v průběhu měsíců mění velikost – v závislosti na ročním období a také proto, že se Mars pozvolna naklání směrem k Zemi (resp. od ní). Většinou bývá pozorovatelná pouze jedna polární čepička, druhá se nachází za okrajem planety. Viditelné jsou i tmavé skvrnky, které však nemají s konkrétními povrchovými útvary (krátery, údolími a sopkami) prakticky žádnou souvislost a jsou pouze výsledem různé odrazivosti Marsova povrchu.

18. ledna 2025, setkání Venuše se Saturnem

V sobotu 18. ledna 2025 hned za soumraku zahlédnete nad jihozápadem nápadnou Venuši a zhruba dva úhlové stupně vlevo od ní o něco slabší Saturn. Pěkná podívaná to však bude i několik večerů před tímto dnem a několik večerů po něm. Obě tělesa samozřejmě budou blízko sebe pouze na pozemské obloze. K večernici byste rychlostí světla letěli pět a půl minuty, k Saturnu skoro hodinu a půl. V dalekohledu můžete zjistit, že Venuše jeví podobné fáze jako Měsíc (bude mít podobu „první čtvrti“), u Saturnu bude patrný náznak prstence a možná i jeho největší měsíc Titan. Nad jihovýchodem se podívejte i na Jupiter a čtyři jeho největší měsíce, nad severovýchodem pak na Mars, kousek pod ním na Měsíci krátce po úplňku.

počátek března 2025, Merkur na večerní obloze

Počátek března 2025 nabídne jedinečnou příležitost zahlédnout hodinu po západu Slunce nízko nad západním obzorem planetu Merkur. Snadno jej naleznete triedrem a poté většinou i bez něj. Bude vypadat jako nápadná „hvězda“ s jasností srovnatelnou s Capellou ze souhvězdí Vozky nebo Arkturem z Pastýře. Při hledání vám pomůže jasnější Venuše – asi šest úhlových stupňů si budou blízko třeba 11. a 12. března 2025. Zamíříte-li na Merkur dalekohled, žádné výjimečné detaily bohužel nezahlédnete. Patrné bude, že je osvětlena jen část jeho kotoučku, takže jeví podobně jako Měsíc fáze, navíc může být jeden jeho okraj modrý a druhý červený. Duhovou podobu má na svědomí lom světla v zemské atmosféře.

13./14. března 2025, letmé polostínové zatmění Měsíce

V pátek 14. března 2025 nad ránem bude možné z České republiky zahlédnout polostínové zatmění Měsíce, které je předehrou k úplnému (z České republiky už nepozorovatelného). Náš nejbližší kosmický soused se do zemského polostínu začne nořit kolem páté hodiny ranní, přičemž po pár desítkách minut už bude zřejmé, že je jeho levá část lehounce potemnělá. Nicméně v této době již bude nízko nad západním obzorem a brzy poté zapadne. Kosmonaut na povrchu Měsíce by v průběhu popsaného polostínového zatmění sledoval částečné zatmění Slunce. Celý úkaz, tj. úplné zatmění Měsíce, bude viditelný z amerického kontinentu a také části Antarktidy. Další zatmění Měsíce proběhne 7. září 2025.

17. března 2025: rovnodenný den

V pondělí 17. března 2025 nastane rovnodenný den. Slunce (v Brně) vyjde nad ideální obzor v 6:02, zapadne v 18:01. Slunný den tedy potrvá přesně 11 hodin 59 minut a 21 sekund, tedy jen o 39 sekund méně než noc. Slovo „rovnodennost“ (dočkáme se jí 20. března 2025) naznačuje, že by o tomto datu měl být „slunný“ den stejně dlouhý jako noc. Není to ale pravda. Východ a západ Slunce (tedy i délka slunného dne) je určen okamžikem, kdy se horní okraj slunečního kotouče dotkne východního nebo západního obzoru (tj. pozorovatel uvidí první, resp. poslední paprsek Slunce). Sluneční paprsky se však v zemské atmosféře ohýbají, proto je horní okraj Slunce při pohledu ze Země viditelný několik minut předtím, než při východu okraj skutečně dosáhne horizontu. Totéž se děje při západu Slunce, kdy jej můžete vidět několik minut poté, co se ponořilo pod obzor. Každý den na Zemi je tudíž nejméně o pět až šest minut delší, než by byl bez zemské atmosféry.

20. března 2025: jarní rovnodennost

Ve čtvrtek 20. března 2025 v 10 hodiny a 1 minutu našeho času nastane jarní rovnodennost. Z astronomického úhlu pohledu jde o okamžik, kdy se střed slunečního kotouče ocitne na světovém rovníku v souhvězdí Ryb (místu se říká jarní bod). Nesouvisí tedy s délkou dne, nýbrž se jedná o konkrétní okamžik. Na základní škole jsme se učili, že se tak stane 21. března, což ale od roku 2011 neplatí.  Nyní se odehrává vždy 20. března a od poloviny 21. století dokonce občas i 19. března… Za změnu data může náš kalendář s celými dny a doba oběhu Země kolem Slunce, která činí 365 a skoro čtvrt dne. Historie spojená s rovnodenností je přitom více než bohatá. Tento okamžik slavili už Keltové, Germáni, Májové, Řekové nebo Římané. Pro řadu dávných civilizací ve 2. a 3. tisíciletí před naším letopočtem o jarní rovnodennosti začínal nový rok. Dosud to tak praktikují například vyznavači pársismu (tzv. zoroastrismus).

druhá polovina března 2025, večerní zodiakální světlo

V týdnech po jarní rovnodennosti je čas se podívat na zodiakální světlo. Tak se označuje slabá zář noční oblohy, slabší než Mléčná dráha, která se na nebi „rozlévá“ v místech, kudy prochází ekliptika (po ní se během roku na obloze pohybuje Slunce). Jev vzniká rozptylem slunečního světla na prachových částicích seskupených do plochého oblaku okolo Země, které mají původ v písečných bouřích na Marsu. Zapomeňte však na to, že zodiakální světlo zahlédnete z města. Pro tento nebeský úlovek se musíte vydat do míst s vynikajícím výhledem nad západní obzor, kde je skutečná tma neušpiněná umělým světlem. Třeba na Vysočině, Beskydech, Jizerkách nebo v Jeseníku. Za bezměsíčné noci – ve druhé polovině března 2025, zhruba hodinu, dvě po západu Slunce, se zrakem dobře adaptovaným na tmu, zkuste pátrat po jemném světelném kuželu táhnoucím se od obzoru přes souhvězdí Býka až k souhvězdí Blíženců. Nebe přitom v tomto roce zkrášlí i planeta Jupiter v souhvězdí Býka a Mars v Blížencích. Až k němu by přitom zodiakální světlo mohlo sahat.

29. března 2025, částečné zatmění Slunce

V sobotu 29. března 2025 budeme kolem poledne sledovat částečné zatmění Slunce. Tentokrát ale temný měsíční kotouč sluneční disk jenom „štrejchne“. Vše vypukne kolem 11:41, kdy se při pravém horním okraji Slunce objeví tmavá silueta Měsíce. Ta postupně „pohltí“ přibližně desetinu slunečního disku – stane se tak ve 12:19 – aby se dala opět na ústup. Ve 12:58 pak částečné zatmění skončí. Uvedené časy platí pro město Brno, v rámci České republiky činí odchylky plus/mínus několik minut. Budete-li chtít zatmění sledovat očima, neobejdete se bez speciálních brýlí na pozorování Slunce, které spolehlivě utlumí intenzivní sluneční svit a zamezí vážnému poškození zraku (brýle jsou k dostání na řadě hvězdáren či na internetu a stojí jen pár desítek Kč). Ještě obezřetnější buďte v případě, kdy se k pozorování zatmění rozhodnete použít dalekohled. Rozhodně není možné dívat se jím na Slunce přímo! Buď před objektiv dalekohledu umístěte k tomu určený speciální sluneční filtr anebo zatmění pozorujte metodou tzv. projekce, kdy si obraz Slunce dalekohledem bezpečně promítnete na bílé stínítko za okulárem. Březnové částečné zatmění bude viditelné nejen z České republiky, ale také ze západní Evropy, Islandu, Grónska a východní části Severní Ameriky. Právě při pohledu z Kanady přitom bude zakryto více než 90 procent slunečního disku. V Brně se dalšího slunečního zatmění, opět částečného, dočkáme už 12. srpna 2026.

1. dubna 2025, Měsíc navštíví Plejády

V úterý 1. dubna 2025 večer zahlédnete nad západním obzorem úzký měsíční srpek a v jeho těsné blízkosti hvězdokupu Plejády ze souhvězdí Býka. Poblíž bude i druhá hvězdokupa Hyády s jasnou hvězdou Aldebaran, a také planeta Jupiter. Při pohledu bez dalekohledu vypadají Plejády jako desítka hvězd poskládaná do miniatury „Velkého vozu“ o úhlovém průměru jenom dva stupně. Menší dalekohled přidá dalších dvacet blyštivých stálic s nevýrazným modrým odstínem, pro větší přístroje jsou ale příliš řídké. Stáří hvězdokupy, která vyplňuje prostor o průměru pouhých dvaceti světelných let, se odhaduje na 90 milionů roků, a její vzdálenost na čtyři sta světelných let. Některé ze zdejších stálic v minulosti získaly vlastní jméno – nejjasnější se jmenuje Alcyone, vlevo s ní sousedí dvojice Atlas a Pleione, vpravo Merope, Electra, Maia a další. Zmínka o Plejádách je součástí Starého zákona a hvězdokupu sledovali i severoameričtí Indiáni. V antickém středomoří východ Plejád za svítání oznamoval počátek období vhodného pro mořeplavby, naopak jejich západ před východem Slunce setbu pšenice. Na fotografiích jsou také patrné prachové mlhoviny obklopující některé jasné hvězdy Plejád. S hvězdokupu však nic společného nemají – ta pouze náhodou prolétá oblakem mezihvězdné látky.

13. dubna 2025, mikroúplněk

V neděli 13. dubna 2025 nastane mikroúplněk. Co to znamená? Měsíc se nepohybuje kolem Země po kružnici, nýbrž po elipse. Pokud je nejblíže k naší planetě, označuje se tento okamžik jako perigeum (česky přízemí), pokud se ocitne na oběžné dráze nejdál, prochází apogeem (odzemí). Střední vzdálenost středu Měsíce od středu Země je 382 900 km, v perigeu je to 356 500 km a v apogeu 406 700 km. Tak, jak se mění jeho vzdálenost, mění se i jeho úhlová velikost na pozemské obloze. Když je úplňkový Měsíc poblíž apogea, ve vzdálenosti větší než 405 tisíc kilometrů, mluvíme o mikroúplňku, který je na pozemské obloze nepatrně úhlově menší a méně zářivější než obvykle. Astronomové ale tento termín nepoužívají, ostatně, okem rozdíl mezi „normálním“ úplňkem a mikroúplňkem nepostřehnete. Mikroúplněk se v roce 2025 zopakuje ještě 12. května a 20. listopadu 2025.

21. a 22. dubna 2025: meteorický roj Lyridy

Ve druhé polovině dubna 2025 se můžete podívat na meteorický roj Lyrid. Naše Země totiž proletí meziplanetárním proudem drobných prachových částic uvolněných v minulých staletích z jádra komety Thatcher. Vylétat budou jakoby ze souhvězdí Lyry, proto se nazývají Lyridy. Nejaktivnější budou v noci 21./22. dubna nebo 22./23. dubna 2025. Lyridy jsou sice méně vydatné než lednové Kvadrantidy nebo srpnové Perseidy, ale pár kousků byste zahlédnout mohli. Každopádně si najděte místo daleko od pouličního osvětlení s dobrým výhledem na nebe. Lov vám navíc zpestří planeta Jupiter v souhvězdí Býka a Mars v Blížencích.

5. května 2025, Mars u Jesliček

V pondělí 5. května 2025 bude planeta Mars jen půl úhlového stupně od hvězdokupy Jesličky v souhvězdí Raka. Hledejte nad jihozápadem. Vodítkem může být Měsíc v první čtvrti, který se ten večer promítne nad hvězdu Regulus ze souhvězdí Lva. Mars najdete „na čtvrtou hodinu“ od Měsíce, prozradí ho naoranžovělý odstín. Všechna vesmírná tělesa budou snadno pozorovatelná i bez dalekohledu. Dokonce i Jesličky, které vypadají jako mlhavá skvrna o úhlovém průměru zhruba dvojnásobku průměru Měsíce. V triedru se jeví jako hrst stálic šesté až sedmé velikosti, z nichž některé mají lehce oranžový odstín. Větší přístroje ani zvětšení hvězdokupě na kráse kupodivu příliš nepřidají: není nijak koncentrovaná a chybí u ní mlhavé pozadí. Vzdálenost Jesliček se odhaduje na více než šest set světelných roků, jejich stáří na šest set milionů let. Poznamenejme, že souvislost s křesťanskými jesličkami je čistě náhodná. Označení totiž skvrna dostala nejpozději ve třetím století před naším letopočtem, tedy před narozením Ježíše Krista.

5./6. května 2025, meteorický roj éta-Aquaridy

V noci 5. na 6. května 2025 proletí planeta Země nejhustší částí proudu prachových částic uvolněných v minulosti z jádra komety Halley. Z počátku sice bude rušit Měsíc, avšak když kolem třetí hodiny ranní zapadne, bude možné z místa daleko od pouličního osvětlení s dobrým výhledem na nebe sledovat několik „hvězd vypadávajících“ ze souhvězdí Vodnáře. Odtud také název éta-Aquaridy. Naše planeta přitom tímto proudem během kalendářního roku proletí ještě jednou – v říjnu, kdy vykreslí Orionidy.

červen 2025, Jitřenka v největším lesku

Planeta Venuše se na začátku jara 2025 přesunula na ranní oblohu, kde září jako jitřenka. Úhlově nejdál od Slunce – na pozemské obloze – se ocitne právě 1. června 2025. Ozdobou zde ale zůstane až do konce kalendářního roku. V průběhu té doby ji několikrát navštíví Měsíc, v pondělí 1. září 2025 ji navíc zahlédnete poblíž otevřené hvězdokupy Jesličky v souhvězdí Raka.

červen/červenec 2025: noční svítící oblaka

Počátek léta je ideální k pozorování nočních svítících oblak. Po západu Slunce, v kontrastu s tmavým pozadím noční oblohy, mají podobu vějířovitých mraků se stříbřitým zabarvením: bílé či s perleťově-modrým odstínem, tu a tam s nazlátlým okrajem. Útvary se tvoří v nejchladnější části zemské atmosféry, ve výšce kolem osmdesáti kilometrů, za teploty -120 stupňů Celsia a milionkrát menším tlaku než u hladiny moře. Pravděpodobně se jedná o mikroskopické prachové částice pokryté ledem, které se sem dostaly buď po vulkanických explozích či z kosmického prostoru v podobě pozvolna se snášejících mikrometeoritů. Jejich původ je však stále nejistý – není totiž vyloučeno, že se až do exploze sopky Krakatoa v roce 1883 vůbec nepozorovala! Kdy a v jaké podobě se objeví, nelze předpovědět. Nejčastěji jsou viditelné dvě hodiny před půlnocí, resp. dvě hodiny před východem Slunce. Je-li u vás zataženo, lze také zkontrolovat záběry z kamer Hvězdárny a planetária Brno nebo Českého hydrometeorologického ústavu.

červen/červenec 2025: umělé družice

Poznat na nebi umělou družici není obtížné. Vypadá jako světlý bod, který pozvolna a nehlučně letí mezi hvězdami. Družice nemají žádná navigační světla, udržují směr letu a nezůstávají za nimi žádné stopy. Při vstupu do zemského stínu z oblohy zvolna zmizí, někdy se také otáčí a pak mění jasnost. I ten nejrychlejší satelit procestuje celou oblohu nejdříve za několik minut. Díky budování tzv. konstelací (typicky Starlink) létají často v rojích, jako „perly“ na navlečené na neviditelné šňůře. Krátce po startu mohou být tak blízko sebe, že na první pohled vytvoří zářící „úsečku“. Viditelnost umělých družic ovlivňuje řada faktorů: charakter oběžné dráhy, jejich velikost, vzdálenost od pozorovatele, natočení v prostoru a také roční období. Kolem letního slunovratu, při pohledu ze střední Evropy, neklesá Slunce hluboko pod obzor, takže po celou noc osvětluje družice i na těch nejnižších oběžných drahách. A jelikož se většina objektů pohybuje právě na nízké oběžné dráze do šesti set kilometrů nad zemí, zahlédnete na letní obloze desítky satelitů. Tím nejnápadnějším je Mezinárodní kosmická stanice. Když přelétá přímo nad námi, vyrovná se jasností planetě Venuši v největším lesku.

16. června 2025: nejčasnější východ Slunce

I když je červnový slunovrat nejdelším „slunným“ dnem na severní polokouli, většina míst v tento den nevidí nejčasnější východ Slunce v roce. Ten nastává o několik dní dříve – v Brně v pondělí 16. června 2025 ve 4 hodiny a 47 minut letního středoevropského času. Naopak nejpozdější západ Slunce se koná několik dní po slunovratu – 25. června 2025 ve 21 hodin a 2 minuty. V obou případech se jedná o důsledek nerovnoměrného pohybu Země po eliptické dráze kolem Slunce v kombinaci s konkrétní zeměpisnou šířkou pozorovatele.

21. června 2025: letní slunovrat

Ve sobotu 21. června 2025 ve 4 hodiny a 42 minut našeho času nastane letní slunovrat. Slunce k radosti či neštěstí všech astrologů vstoupí do znamení Raka, ačkoli z pohledu astronomů i dalších pozemšťanů bude na rozhraní souhvězdí Býka a Blíženců. Letním slunovratem začíná astronomické léto a tento den je současně nejdelším slunným dnem v roce. To proto, že Slunce vyšplhá nejvýše nad obzor a jeho dráha po nebi je tudíž z celého roku nejdelší. V Brně bude den trvat přesně 16 hodin 14 minut a 7 sekund, tedy o více než osm hodin déle v porovnání se zimním slunovratem. Z astronomického úhlu pohledu jde o okamžik, kdy Slunce dosáhne nejjižnějšího bodu své dráhy na pozemské obloze. Letní slunovrat obvykle nastává 20. či 21. června. Vzácně může být 22. června – naposledy se tak stalo roku 1975 a příště to bude v roce 2203, nebo 19. června, v tomto případě ale musíme počkat až do roku 2487. V měsících, které letnímu slunovratu předcházejí, se prodlužují dny a místo na obzoru, v němž ráno zahlédneme první paprsky vycházejícího Slunce, se čím dál tím víc posouvá na severozápad. Právě v den letního slunovratu však nastane zlom, pohyb Slunce se obrátí, místo jeho východů se začne posunovat zpět, směrem k jihozápadu, a den se bude opět zkracovat.

3. července 2025: Země nejdál od Slunce

Ve čtvrtek 3. července 2025 ve 21 hodin a 54 minut bude v tomto roce Země nejdál od Slunce: středy obou těles se ocitnou přesně 152 087 738 kilometrů daleko. Astronomové tento okamžik označují jako průchod afelem (česky odsluním). Naše planeta totiž kolem mateřské hvězdy neobíhá přesně po kruhové dráze, nýbrž po mírně výstředné elipse. Na změny ročního období má ale vzdálenost Země od Slunce pramalý vliv. Klíčovou roli hraje to, jak je naše planeta slunečním paprskům vystavena. Ta místa zemského povrchu, kde panuje léto, jsou ke Slunci přikloněna, sluneční paprsky na ně dopadají víceméně zpříma, navíc delší dobu než o půl roku později. Od letního slunovratu se sice denní hodiny zase zkracují, teploty ve většině regionů na severní polokouli však nadále rostou, jelikož vyhřátým oceánům i pevninám nějakou dobu trvá, než začnou opět chladnout. Astronomové pak vědí, že v této době slabší hvězdy a jemné mlhoviny můžeme sledovat nanejvýš pár hodin kolem půlnoci, ale i v té době nad severním obzorem ruší nepřehlédnutelná čepice slunečního světla rozptýleného v zemské atmosféře.

11./12. srpna 2025, setkání Venuše s Jupiterem            

Nastavte si budík! V úterý 12. srpna 2025 nad ránem se oslnivá Venuše přiblíží k neméně nápadnému Jupiteru. Setkání bude bez problémů pozorovatelné i bez dalekohledu, nízko nad východním obzorem na pozadí hvězd souhvězdí Blíženců. Jejich úhlová vzdálenost bude menší, než je průměr dvou měsíčních kotoučů (0,9 úhlového stupně). Takto těsná setkání jsou vzácnou příležitostí pozorovat dvě nejjasnější planety vedle sebe. Už i v malém dalekohledu spatříte Jupiterovu „pruhovanou“ atmosféru a čtyři kolem něj obíhající měsíce (čtyři zářící body v jeho těsné blízkosti). Venuše se bude jevit jako Měsíc mezi úplňkem a poslední čtvrtí. Na opačné straně oblohy pak najdete Měsíc a vlevo od něj planetu Saturn. To vše ozdobí prchavé Perseidy.

12. a 13. srpna 2025, meteorický roj Perseid

Tak jako každý rok, mezi 17. červencem a 24. srpnem 2025 proletí proudem prachových částic, které na obloze vykreslí prchavé Perseidy. Nejvíce jich bude létat v noci z 11./12. nebo 12./13. srpna 2025 – bohužel měsíční svit umožní zahlédnout jen ty nejjasnější meteory. Najděte si proto místo s dobrým výhledem nad jihovýchod, nejlépe u zdi, která zakryje výhled na Měsíc. Na obloze můžete ve stejné době sledovat i Venuši v těsné blízkosti Jupiteru a na opačné straně u Měsíce planetu Saturn. Perseidy jsou bezesporu nejslavnějším meteorickým rojem, existují náznaky, že jsou pozorovány již po dvě tisíciletí. Věrohodné záznamy pocházejí z 18. a 19. století. V roce 1862 objevil Lewis Swift a Horace Tuttle nápadnou kometu, jejíž dráha se shodovala s dráhou meteorického roje. Bylo tedy zřejmé, že právě tato vlasatice je zdrojem Perseid. Faktem je, že když se kometa Swift-Tuttle v roce 1992 vrátila ke Slunci, pozorovala se doslova „erupce“ Perseid. Navíc je s nimi spojena pranostika: Svatý Vavřinec ohnivých slz napláče. Odtud tedy alternativní název pro Perseidy – „Slzy svatého Vavřince“. Italský mučedník, na kterého vzpomínáme 10. srpna, byl jedním z církevních hodnostářů, kteří strážili majetek v Římské říši. Jelikož ale všechno rozdal chudým, byl za trest popraven císařem Valeriánem docela nepříjemným způsobem – upekli ho na roštu nad žhavým uhlím. Od té doby prý v srpnu padají z nebe jeho třpytivé slzy.

7. září 2025, úplné zatmění Měsíce

Až v neděli 7. září 2025 vyjde kolem půl osmé večer nad východní obzor úplňkový Měsíc, nebude to jen tak obyčejný úplněk Jelikož bude celý ponořený do zemského stínu v důsledku probíhajícího úplného zatmění, bude slabší a červenější než obvykle. Jak moc, to je otázka… Měsíc je nízko u obzoru běžně nápadně oranžový – může za to rozptyl modrých fotonů procházejících zemskou atmosférou. Během úplného zatmění ho ale osvětluje pouze sluneční světlo rozptýlené v zemské atmosféře. Výsledkem tak může být cokoliv od krvavě rudého Měsíce až po „čokoládovou“ lunu, kterou na nebi možná i přehlédneme. Bohužel, na pozorování výjimečného zbarvení je málo času. Už krátce před devátou hodinou večerní totiž úplné zatmění skončí a následující hodinu pak budeme sledovat, jak se zleva doprava rozšiřuje Sluncem přímo osvětlená část měsíčního disku. Další měsíční zatmění pak budeme sledovat 28. srpna 2026.

19. září 2025, setkání Měsíce, Venuše a hvězdy Regulus

Ranní oblohu pátku 19. září 2025 ozdobí podivuhodná nebeská trojice. Tři čtvrtě hodiny před východem Slunce zahlédnete ladný srpek Měsíce, zářivou Venuši a jasnou hvězdu Regulus ze souhvězdí Lva. Venuše, nejjasnější objekt po Měsíci, bude zářit jako jitřenkový diamant, a světle modrý Regulus dá celému zátiší tak důležitý detail. S pomocí dalekohledu bude možné planetu sledovat i na denní obloze – Měsíc v odpoledních hodinách dokonce Venuši zakryje. Na blankytně modrém nebi se tak stane okolo 14:11, znovu se Venuše na opačné straně objeví asi o sedmdesát minut později. Pouhýma očima ale nebude úkaz pozorovatelný.

20. září 2025, Saturn v opozici

V neděli 20. září 2025 se ocitne Saturn v opozici se Slunci. Bude se tehdy nacházet v souhvězdí Ryb – na opačné straně Země než Slunce, vyjde po jeho západu a zmizí při jeho východu. Velmi dobře je ale pozorovatelný několik měsíců před touto událostí a také několik měsíců po ní. Saturn je vděčným cílem pro jakýkoli astronomický přístroj, ozdoba druhé největší planety Sluneční soustavy, prstenec, bude ale v roce 2025 prakticky neviditelná! Není to však předzvěst apokalypsy, nýbrž důsledek sklonu rotační osy planety k pomyslné kolmici roviny k rovině oběhu o 26,7 stupně. Během oběhu kolem Slunce se k nám v průběhu 29,4 pozemských roků Saturn střídavě naklání severní nebo jižní stranu. Když se na něj díváme z boku, stává se tak jednou za 15 roků, sledujeme i jeho prstenec z boku. Protože má však šířku jen několik stovek metrů, ale průměr mnoho desítek tisíc kilometrů, je nesmírně tenký. Kdyby měly prsteny stejnou tloušťku jako list papíru, činil by jejich průměr hodně přes padesát metrů! Jinak řečeno, v roce 2025 nám Saturnův prstenec zmizí z dohledu. Stěží bude patrný i ve velkých dalekohledech. Co ale zůstane, je jeho největší měsíc – Titan, který vypadá jako drobná „hvězda“ měnící z noci na noc pozvolna polohu.

22. září 2025, podzimní rovnodennost

V pondělí 22. září 2025 ve 20 hodin a 19 minut našeho času nastane podzimní rovnodennost. Z astronomického úhlu pohledu jde o okamžik, kdy se střed slunečního kotouče ocitne na světovém rovníku v souhvězdí Panny, severně od jasné hvězdy Spica (místu se říká podzimní bod). Vzácně může k podzimní rovnodennosti dojít i 21. září – naposledy se tak stalo roku 643, příště až v roce 2092 nebo 2096. A také až 24. září – roku 1931 a znovu až roku 2303. Důvod souvisí s dobou oběhu Země kolem Slunce. Ta trvá přesně 365 dní 6 hodin 9 minut a 13 sekund. Náš civilní kalendář má ale pouze celé dny, proto musíme kvůli synchronizaci s děním v přírodě tu a tam zařadit přestupný den (nebo jej naopak vynechat). U nás, na severní polokouli, označuje zářijová rovnodennost začátek astronomického podzimu. Není tomu tak ale všude. Z pohledu meteorologa je podzim už od 1. září. A podobně to vnímají i Australani nebo Novozélanďani. Některé země, zejména v jižní Asii, pak rozlišují dokonce šest ročních období a ve Finsku a Švédsku se vše odvíjí od venkovní teploty, nikoli kalendářního data.

druhá polovina září 2025, ranní zodiakální světlo

Týdny po podzimní rovnodennosti nabízí příležitost podívat se na zodiakální světlo. Tak se označuje slabá zář noční oblohy, slabší než Mléčná dráha, která se na nebi „rozlévá“ v místech, kudy prochází ekliptika (po ní se během roku na obloze pohybuje Slunce). Jev vzniká rozptylem slunečního světla na prachových částicích seskupených do plochého oblaku okolo Země, které mají původ v písečných bouřích na Marsu. Pro tento nebeský úlovek se musíte vydat do míst s vynikajícím výhledem nad západní obzor, kde je skutečná tma neušpiněná umělým světlem. Třeba na Vysočině, Beskydech, Jizerkách nebo v Jeseníku. Za bezměsíčné noci – ve druhé polovině září 2025, zhruba hodinu, dvě před východem Slunce, se zrakem dobře adaptovaným na tmu, zkuste pátrat po jemném světelném kuželu táhnoucím se od východního obzoru přes souhvězdí Berana až k souhvězdí Býka. Nebe přitom v tomto roce zkrášlí i planeta Jupiter v souhvězdí Blíženců a jitřenka ve Lvovi.

25. září 2025: rovnodenný den

Slovo „rovnodennost“ naznačuje, že 22. září 2025 by měl být den stejně dlouhý jako noc. Sluneční kotouč ale není bodový, navíc se jeho paprsky v atmosféře ohýbají. V den podzimní rovnodennosti tak bude Slunce viditelné nad obzorem přibližně 12 hodin a 11 minut. Ke skutečné rovnodennosti se však nejvíce přiblíží 25. září 2025, kdy bude den v Brně dlouhý 12 hodin 0 minut a 17 sekund.

22./23. října 2025: meteorický roj Orionidy

V noci 22. na 23. října 2025, resp. noc před a po tomto datu, se můžete těšit na několik meteorů z roje Orionid. Jejich průlety ozdobí pohled na planetu Saturn (nad západním obzorem) a Jupiter (nad jihovýchodem). Každopádně si najděte místo daleko od pouličního osvětlení s dobrým výhledem na nebe. Meteorický roj je prchavým pozůstatkem po Halleyově kometě, která oběhne kolem Slunce jednou za 76 roků, přičemž poprvé byla pozorována již v roce 240 před naším letopočtem. Naše planeta přitom během kalendářního roku hned dvakrát prolétá proudem prachových částic uvolněných z komety – v květnu a v říjnu. V prvním případě vylétají meteory jakoby ze souhvězdí Vodnáře (roj éta Akvaridy), ve druhém ze severovýchodní části souhvězdí Oriona.

5. listopadu 2025, superúplněk

Odpoledne ve středu 5. listopadu 2025 o čtvrt na tři nastane úplněk, jenom o pár hodin později se Měsíc ocitne 356 832 kilometrů daleko od Země. Taková konstelace se lidově nazývá superúplněk. Proč? Jelikož se Měsíc nepohybuje kolem Země po kružnici, nýbrž po elipse, pokud je nejblíže k naší planetě, označuje se tento okamžik jako perigeum (česky přízemí), pokud se ocitne na oběžné dráze nejdál, prochází apogeem (odzemí). Střední vzdálenost středu Měsíce od středu Země je 382 900 km, v perigeu je to 356 500 km a v apogeu 406 700 km. Nastane-li úplněk a Měsíc je poblíž perigea (blíže než 360 000 km), je na nebi nepatrně úhlově větší a zářivější než obvykle, mluví se o superúplňku. Astronomové ale tento termín nepoužívají. Jak uvádí lunatik Pavel Gabzdyl, rozdíl velikosti tohoto superúplňku oproti běžnému úplňku je stejný, jako když ze vzdálenosti tří metrů sledujete padesátikorunovou minci a dvacetikorunovou minci. Navíc nemáte na nebi žádného srovnání. Mimochodem, v novodobé historii byl úplňkový Měsíc nejblíže Zemi 14. listopadu 2016 (356 509 km), tento rekord bude překonán až 25. listopadu 2034 (356 445 km).

5. prosince 2025, superúplněk

V noci ze čtvrtka 4. prosince na pátek 5. prosince 2025 nastane superúplněk. Měsíc bude pozorovatelný celou noc, avšak rozdíl oproti běžnému úplňku stejný, jako když ze vzdálenosti tří metrů sledujete padesátikorunovou minci a dvacetikorunovou minci. Tedy neznatelný. Další taková slovní hříčka nastane až za rok – 24. prosince 2026.

11. a 12. prosince 2025, nejranější západ Slunce

Ve čtvrtek 11. prosince a v pátek 12. prosince 2025 nastane nejrannější západ naší denní hvězdy – v Brně k tomu dojde v 15 hodin 55 minut. Jak to? Od letního slunovratu až do poloviny prosince Slunce stále později vychází a stále dříve zapadá, den se tedy zkracuje, přesněji řečeno jeho světlá část. Ovšem 11. prosince 2025 dojde ke změně: Slunce pokračuje v zaběhlém trendu a vychází čím dál tím víc později, současně s tím ovšem začíná i o něco později zapadat. Jinými slovy, noc přichází o něco později (Lucie ji upije), ale současně se o něco později rozednívá. Takže, co se týče délky dne, toho Lucie nepřidá. Jedná se o důsledek kombinace rovnoměrné rotace Země kolem své osy, jejího náklonu vůči Slunci a nerovnoměrného pohybu Země kolem Slunce.

13./14. prosince 2025, meteorický roj Geminidy

V noci ze 13. na 14. prosince 2025 ozdobí nebe Geminidy, které získaly jméno podle latinského označení souhvězdí Blíženci, jelikož vylétají z oblasti kolem hvězdy Castor. Měsíc vychází až kolem jedné hodiny v noci, takže pokud budete mít štěstí, zahlédnete i deset meteorů za hodinu. Nedaleko od radiantu přitom bude zářit nápadný Jupiter. Každopádně si najděte místo daleko od pouličního osvětlení s dobrým výhledem na nebe. Geminidy pocházející z malé planetky (3200) Phaeton, která se pohybuje kolem Slunce po velmi protáhlé dráze s periodou oběhu 1,43 roku. V době, kdy se ke Slunci přiblíží na pouhých 20 milionů kilometrů (tedy výrazně blíže než Merkur), se na povrchu dočasně zahřeje až na sedm set stupňů Celsia! Planetka Phaeton byla objevena v roce 1983 na snímku z kosmické observatoře IRAS v roce 1983, jako vůbec první malé těleso Sluneční soustavy. Díky radarovým pozorováním víme, že má průměr přibližně šest kilometrů a nejspíš se jedná o vyhaslé jádro bývalé komety.

21. prosince 2025, zimní slunovrat

V neděli 21. prosince 2025 v 16 hodin 3 minuty našeho času nastane zimní slunovrat. „Slunný“ den v Brně potrvá 8 hodin 11 minut a 48 sekund, bude tedy nejkratší v roce 2025, a současně o 8 hodin a 2 minuty kratší než slunný den při slunovratu letním. Z astronomického pohledu je zimní slunovrat okamžikem, kdy Slunce na své každoroční dráze pozemskou oblohou dosáhne nejjižnějšího bodu nejnižší deklinace a současně rektascenze 270 stupňů. K tomu dochází zpravidla 21. nebo 22. prosince. Výjimečně se tak ale může stát i 20. prosince (naposledy roku 1697, příště 2080) nebo 23. prosince (roku 1903, 2303). V měsících, které zimnímu slunovratu předcházejí, se zkracují dny a místo na obzoru, v němž ráno zahlédneme první paprsky vycházejícího Slunce, se čím dál tím víc posouvá na jihovýchod. Právě v den zimního slunovratu však nastane zlom, pohyb Slunce se obrátí, místo jeho východů se začne posunovat zpět, směrem k severovýchodu, a den se bude opět prodlužovat.

31. prosince 2025, nejpozdější východ Slunce

Díky kombinaci nerovnoměrného pohybu planety Země kolem Slunce a současně rovnoměrného otáčení Země kolem vlastní osy nastane nejpozdější východ Slunce v roce 2025 v jeho poslední den – tedy na Silvestra. Nad jihovýchodním obzorem se první sluneční paprsky objeví v 7 hodin 48 minut našeho času (spočítáno pro Brno).

Sdílet
Zpět na novinky