Nejzajímavější nebeské úkazy roku 2023

Od 23. do 26. prosince máme zavřeno. Přejeme všem pěkné svátky a vše dobré v novém roce.

Publikováno 14. 12. 2022

Řadu nebeských událostí nelze z principu předpovědět: třeba vzplanutí supernovy, průlet dosud neznámé komety nebo jasného meteoru. Jinak jsou ale představení, která nám ukazuje spolehlivě promazaný a lidmi dobře pochopený nebeský orloj, snadno předvídatelná. Rok 2023 bude rokem Venuše a dalších jasných planet, které se budou pohybovat v blízkosti nápadných hvězdokup, planeta Země proletí několika proudy meteorických rojů, jejichž pozorování nebude rušit Měsíc, pokud se v dubnu ocitnete v Austrálii, můžete se těšit na hybridní zatmění Slunce, pokud zůstanete doma v České republice, v říjnu na částečné zatmění Měsíce. A kdo ví, třeba se dočkáme i nějakého překvapení. Sledujte proto www.hvezdarna.cz, facebook.hvezdarna.cz nebo si zdarma registrujte náš e-mailový neswletter.

3. ledna 2023: meteorický roj Kvadrantidy

V noci z 3. na 4. ledna 2023 proletí naše planeta proudem částic uvolněných v dávné minulosti z vyhaslé komety 2003 EH1. Na ranním nebi pak zazáří až několik desítek padajících hvězd, které budou vylétat z oblasti mezi souhvězdím Herkula, Pastýře a Draka. Jelikož se v této části oblohy ve středověku zakreslovalo souhvězdí Quadrans Muralis, nazývají se meteory tohoto roje Kvadrantidy. Bohužel bude rušit Měsíc, v jehož těsné blízkosti najdete i Mars, takže zahlédnete jen ty nejnápadnější meteory.

4. ledna 2023: Země nejblíže Slunci

V neděli 1. ledna 2023 vyjde v Brně Slunce nad ideální obzor v 7 hodin a 48 minut. Bude to první a současně i nejpozdější východ Slunce v roce 2023. Jakkoli se dny od zimního slunovratu prodlužovaly – díky kombinaci rotace Země, pohybu Země kolem Slunce a náklonu zemské osy – až do tohoto dne to bylo na úkor čím dál tím pozdějších západů Slunce. Jen o tři dny později, ve středu 4. ledna 2023 v 17 hodin 17 minut se Země přiblíží ke Slunci na nejmenší možnou vzdálenost v daném kalendářním roce a to 147 098 925 kilometrů. Přesto všechno bude v té době na severní polokouli zima. Důvod je prostý… Rotační osa naší planety není kolmá na rovinu jejího oběhu, ale od pomyslné kolmice se odklání pod úhlem 23,5 stupně. V době, kdy je u nás zima, je tak severní polokoule planety od Slunce v maximální možné míře odkloněna, takže na jednotku plochy dopadá asi třikrát méně sluneční energie než v létě (kdy je severní polokoule ke Slunci naopak přikloněna). Ochlazení přitom nahrává i fakt, že je Slunce v této době podstatně kratší dobu nad obzorem. Samozřejmě, že na jižní polokouli, třeba v Austrálii, je situace právě opačná. Přesto všechno má mírné přibližování, resp. oddalování Země při oběhu kolem Slunce, význam. Na severní polokouli jsou zimy poněkud „teplejší“ a léta naopak „chladnější“ než je tomu na polokouli jižní.

7. ledna 2023: mikroúplněk

Měsíc se nepohybuje kolem Země po kružnici, nýbrž po elipse. Pokud je nejblíže k naší planetě, označuje se tento okamžik jako perigeum (česky přízemí), pokud se ocitne na oběžné dráze nejdál, prochází apogeem (odzemí). Střední vzdálenost středu Měsíce od středu Země je 382 900 km, v perigeu je to 356 500 km a v apogeu 406 700 km. Pokud nastane úplněk a Měsíc je poblíž perigea (blíže než 360 000 km), je na nebi nepatrně úhlově větší a zářivější než obvykle, proto se mluví o superúplňku. Naopak, pokud je v úplňku a současně kolem apogea, ve vzdálenosti větší než 405 tisíc kilometrů, mluvíme o mikroúplňku. Astronomové ale tyto termíny nepoužívají, ostatně, okem rozdíl mezi „normálním“ Měsícem a tím superúplňkovým nepostřehnete….

23. ledna 2023: setkání Venuše, Saturnu a Měsíce

Planeta Venuše bude ozdobou večerní oblohy nad západním obzorem po celé první pololetí roku 2023. Nebude těžké ji zahlédnout – jako jasný zářící bod je patrná i z osvětlených měst. Kolem večernice přitom pravidelně projde Měsíc a také některé planety. Tak třeba v neděli 22. ledna 2023, přibližně hodinu po západu Slunce, zahlédnete nízko nad jihozápadem nápadnou Venuši a kousek nad ní Saturn. Obě planety budou na pozemské obloze od sebe pouhý 1 úhlový stupeň, takže je hravě zakryjete ukazováčkem na natažené ruce. O den později, v pondělí 23. ledna 2023, se k nim přidá i úzký srpek Měsíce. Všechna tři tělesa si samozřejmě k sobě budou blízko jen při pohledu z naší planety. Měsíc uvidíme ve vzdálenosti asi 384 tisíc kilometrů, Venuši 229 milionů kilometrů a Saturn bude dokonce 1,5 miliardy kilometrů daleko.

rok 2023: polární záře

Polární záře generuje sluneční vítr – proud nabitých částic uvolňovaných při nejrůznějších událostech na „povrchu“ Slunce, typicky například při erupcích. Pokud se jeho hustší oblaka potkají s naší planetou, pak se částice slunečního větru pohybují podél silokřivek zemského magnetického pole a sráží se s atomy i molekulami v naší atmosféře, které tak donutí svítit ve viditelném světle. Kolem sta kilometrů nad Zemí se pak rozzáří polární záře. Konkrétně v našich zeměpisných šířkách můžete polární záře zahlédnout nad severním obzorem – nejlepší výhled je v rozmezí dvou hodin kolem půlnoci. Výskyt polárních září je ale velkou vzácností, v době maxima sluneční aktivity se s nimi setkáme nanejvýš párkrát do roka. Připomínají světlá oblaka či osvětlené nebe nad vzdáleným městem, charakteristické červené skvrny či nazelenalé závěsy se ale objevují velmi vzácně a zachytit je lze spíše než očima prostřednictvím fotoaparátu. S ohledem na to, že aktivita na povrchu Slunce bude až do roku 2025 narůstat, není vyloučeno, že budeme mít v roce 2023 na polární záře štěstí. Největší šanci samozřejmě máme za dlouhých, bezměsíčných nocí, neušpiněných umělým světlem.

5. února 2023: mikroúplněk

V neděli 5. února 2023 bude Měsíc v úplňku a současně i v apogeu. Proto bude o 14 procent menší než tzv. superúplněk, kdy se Měsíc nachází v perigeu. Jeho jasnost pak bude zhruba o 30 procent menší, což ale stěží postřehne i velmi zkušený pozorovatel. Jedná se o druhý a v roce 2023 také poslední mikroúplněk.

22. února 2023: setkání Venuše, Jupiteru a Měsíce

To bude podívaná! Jakmile ve středu 22. února 2023 zapadne Slunce a trochu se zešeří, rozzáří se nad jihozápadním obzorem úzký srpek Měsíce, pod ním planeta Venuše a nad ním naopak planeta Jupiter. Pokud tou dobou budete někde v jižní Americe, můžete dokonce vidět, jak Měsíc nakrátko Jupiter zakryje. Seskupení bude patrné až do půl osmé večer. Určitě přitom na všechny tři objekty namiřte jakýkoli dalekohled. Na povrchu Měsíce, především na hranici světla a stínu, budou patrné krátery. Z kotoučku Venuše bude Sluncem osvětlena jen jedna polovina, a Jupiter ozdobí čtyři největší měsíce a také tmavé pásy v jeho atmosféře.

27. února 2023: setkání Měsíce, Marsu, Aldebaranu a Plejád

Po západu Slunce v pondělí 27. února 2023 najdete nízko nad západním obzorem zářivou Venuši a Jupiter. Výrazně výše, nad jihozápadem, pak bude Měsíc v první čtvrti, pod ním naoranžovělá hvězda Aldebaran, kolem které se rozkládá hvězdokupa Hyády, vpravo od Měsíce hvězdokupa Plejády a vlevo nahoře pak planeta Mars. V dalších hodinách bude patrné, jak se Měsíc nápadně přibližuje k Marsu. Obě tělesa bohužel kolem třetí hodiny ranní zapadnou za obzor, jinak bychom viděli, jak bude oranžová planeta naším vesmírným sousedem zakryta.

1. a 2. března 2023: setkání Venuše a Jupiteru

Venuše je skutečně tím nejnápadnějším a nejzajímavějším aktérem planetárních tanců roku 2023. Po celý únor bude patrné, jak se na pozemské obloze přibližuje k největší planetě Sluneční soustavy – Jupiteru. Vše vyvrcholí ve středu 1. března a ve čtvrtek 2. března 2023, kdy budou obě tělesa od sebe vzdálena pouze půl úhlového stupně. Snadno je tedy zakryjete malíčkem na natažené ruce. A budou také dost blízko na to, abyste se ocitla v zorném poli menšího dalekohledu. V něm uvidíte Sluncem částečně osvětlený kotouček Venuše (bude připomínat Měsíc v první čtvrti) a Jupiter se čtyřmi největšími satelity poskládanými jako perly na neviditelné šňůře. Shora směrem dolů k obzoru to budou Callisto, Ganymed a Europa – poté bude následovat Jupiterův kotouček, a konečně za ním osamocený měsíc Io.

březen 2023: zodiakální světlo

V týdnech kolem jarní rovnodennosti je čas se podívat na zodiakální světlo. Tak se označuje slabá zář noční oblohy, slabší než Mléčná dráha, která se na nebi „rozlévá“ v místech, kudy prochází ekliptika (po ní se během roku na obloze pohybuje Slunce). Jev vzniká rozptylem slunečního světla na prachových částicích seskupených do plochého oblaku okolo Země, které možná mají původ v písečných bouřích na Marsu. Zapomeňte však na to, že zodiakální světlo zahlédnete z města. Pro tento nebeský úlovek se musíte vydat do míst s vynikajícím výhledem nad západní obzor. Za bezměsíčné noci, zhruba hodinu, dvě po západu Slunce, se zrakem dobře adaptovaným na tmu, zkuste pátrat po jemném světelném kuželu táhnoucím se od obzoru přes souhvězdí Býka až k souhvězdí Blíženců.

18. března 2023: rovnodenný den

Slovo „rovnodennost“ (dočkáme se jí 20. března 2023) naznačuje, že o tomto datu by měl být „slunný“ den stejně dlouhý jako noc. Sluneční kotouč ale není bodový, navíc se jeho paprsky v naší atmosféře ohýbají. V den „rovnodennosti“ tak bude Slunce viditelné nad brněnským obzorem přibližně 12 hodin 8 minut a 26 sekund. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem se rovnodennosti nejvíce přiblíží v sobotu 18. března 2023 (den bude dlouhý 12 hodin 1 minutu a 7 sekund).

20. března 2023: jarní rovnodennost

V pondělí 20. března 2023 ve 22 hodin a 24 minut našeho času nastane jarní rovnodennost. Z astronomického úhlu pohledu jde o okamžik, kdy se střed slunečního kotouče ocitne na světovém rovníku v souhvězdí Ryb (místu se říká jarní bod). Nicméně historie spojená s rovnodenností je více než bohatá. Tento okamžik slavili už Keltové, Germáni, Májové, Řekové nebo Římané. Pro řadu dávných civilizací ve 2. a 3. tisíciletí před naším letopočtem o jarní rovnodennosti začínal nový rok. Dosud to tak praktikují například vyznavači pársismu (tzv. zoroastrismu). Vzpomínáte si, jak jsme se učili, že rovnodennost nastává 21. března? Už to neplatí, ve 21. století se tak stalo naposledy v roce 2011, a znovu se tak stane až roku 2102. Za změnu data mohou přestupné roky. Vzácně může rovnodennost nastat i 19. března (poslední výskyt roku 1796, příští v roce 2048).

30. března 2023: setkání Venuše a Uranu

Ve čtvrtek 30. března 2023 najdete 1,2 úhlového stupně (tedy na šířku malíčku na natažené ruce) východním směrem od Venuše planetu Uran. K jejímu zahlédnutí ale potřebujete alespoň lovecký triedr. I v malém dalekohledu bude zřetelný jeho světle modrý odstín, větší zvětšení ukáže i Uranův drobný disk. Blízko si budou i několik večerů před a po tomto datu. Samozřejmě jen při pohledu ze Země. Večernice se v té době ocitne asi 180 milionů kilometrů od Země, Uran bude šestnáctkrát dál. I přes to, že je možné sedmou planetu za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem, byl Uran objeven vlastně docela nedávno – 13. března 1781 anglickým astronomem Williamem Herschelem.

březen/duben 2023: nejlepší viditelnost Merkuru

Na přelomu března a dubna začíná období nejlepší viditelnosti planety Merkur na večerní obloze. Zahlédnout jej můžete po západu Slunce nízko západním obzorem – snadno triedrem a poté většinou i bez něj. Bude vypadat jako nápadná „hvězda“ s jasností srovnatelnou s Capellou ze souhvězdí Vozky nebo Arkturem z Pastýře. V úterý 28. března 2023 se poblíž něj ocitne Jupiter. V polovině dubna pak Merkur zase zmizí ve sluneční záři. Na nebi jej pak opět spatříme až na přelomu léta a podzimu, tentokráte však na ranním nebi.

11. dubna 2023: setkání Venuše s Plejádami

Kolem 11. dubna 2023 najdete po západu Slunce nad jihozápadním obzorem jiskřivě zářící Venuši a vpravo od ní seskupení několika slabších hvězd – Plejády. Určitě se na ně podívejte nějakým malým dalekohledem s velkým zorným polem. Skvělé je třeba divadelní kukátko nebo lovecký triedr. Plejády vypadají jako desítka hvězd poskládaná do miniatury „Velkého vozu“ o úhlovém průměru jenom dva stupně. Stáří hvězdokupy, která vyplňuje prostor o průměru pouhých dvaceti světelných let, se odhaduje na 90 milionů roků, a její vzdálenost na čtyři sta světelných let. Některé ze zdejších stálic v minulosti získaly vlastní jméno – nejjasnější se jmenuje Alcyone, vlevo s ní sousedí dvojice Atlas a Pleione, vpravo Merope, Electra, Maia a další. Zmínka o Plejádách je součástí Starého zákona a hvězdokupu sledovali i severoameričtí Indiáni.

20. dubna 2023: hybridní zatmění Slunce

Přibližně 375 tisíc stálých obyvatel planety Země – a samozřejmě tisíce turistů – má šanci ve čtvrtek 20. dubna 2023 zahlédnout zvláštní, tzv. hybridní zatmění. Tolik lidí totiž odhadem žije na malé části západní Austrálie, ostrovech v Indonésii a ostrůvcích v Mikronésii. Proč hybridní? Měsíc se kolem Země pohybuje po mírně výstředné dráze – někdy je o něco blíže, někdy dál. Zpravidla je jeho úhlová velikost na pozemské obloze větší než úhlová velikost Slunce, a proto se z něj stává černý terč, který zakryje celý sluneční disk. Když je ale od Země Měsíc nejdál a zrovna se postaví mezi nás a Slunce, je úhlově menší a nezakryje Slunce po celé ploše. Kolem temného Měsíce pak sledujeme prstenec zářivého Slunce – nastává prstencové zatmění. Tak tomu bude právě 20. dubna 2023. Na začátku a konci cesty plného měsíčního stínu po zemském povrchu bude viditelné prstencové zatmění (museli byste se ale v té době nacházet v Indickém oceánu u Kerguelenových ostrovů, nebo naopak v Pacifiku u Howlandova nebo Bakerova ostrova). Naopak u pobřeží Austrálie se naskytne možnost až na 1 minutu a 16 sekund sledovat úplné zatmění. Dodejme přitom, že z území novodobé České republiky bylo úplné zatmění naposledy pozorovatelné 8. července 1842 – to jsme ale byli součástí rakouské říše, navíc jen „štrejchlo“ východní okraj republiky, třeba Strání, Lopeník nebo Starý Hrozenkov. Naopak nejbližší úplné zatmění Slunce nastane až 7. října 2135 – třeba v Ústí nad Labem, Liberci, Hradci Králové, Olomouci nebo Ostravě.

22. a 23. dubna 2023: meteorický roj Lyridy

Ve druhé polovině dubna 2023 se můžete podívat na meteorický roj Lyrid. Mezi 14. a 30. dubnem totiž naše Země proletí meziplanetárním proudem drobných prachových částic uvolněných v minulých staletích z jádra komety Thatcher objevené v roce 1861. Vylétat budou jakoby ze souhvězdí Lyry, proto se nazývají Lyridy. Jedná se o jeden z nejstarších známých meteorických rojů, první zaznamenané pozorování v Číně se totiž datuje rokem 687 před naším letopočtem. Nejvíce meteorů půjde spatřit v noci z 22. na 23. dubna, resp. ze 23. na 24. dubna 2023. Přestože nejsou tak vydatné jako srpnové Perseidy, občas překvapí až stovkou meteorů za hodinu. Takové „přeháňky“ byly zaznamenány v letech 1803 (Virginie), 1922 (Řecko), 1945 (Japonsko) a 1982 (USA). Zpravidla lze během noci zahlédnout asi deset jasnějších Lyrid za hodinu.

22. a 23. května 2023: setkání Venuše, Marsu a Měsíce

Jakmile 22. května 2023 zapadne Slunce, vyhlédněte z okna a podívejte se směrem nad severozápadní obzor, kde bude Měsíc ve společnosti nápadné Venuše a slabšího, za to však naoranžovělého Marsu. Zátiší doplní dvě hvězdy se souhvězdí Blíženců: Castor a Pollux. Podle řeckých pověstí se sice Castor s Polluxem narodili jako dvojčata, ale přesto byli nevlastními bratry. Měli stejnou matku, avšak dva různé otce. Právě proto byl Castor smrtelný a Pollux naopak nesmrtelný. Oba však vynikali odvahou, silou i statečností, vždy bojovali bok po boku a díky své lásce se nerozloučili ani po smrti – zdobí naši oblohu v podobě souhvězdí Blíženců. Z pohledu astronoma se ale jedná o odlišné světy. Castor se nachází 52 světlených let daleko a tvoří jej hned šest hvězd svázaných gravitací. Pollux je 34 světelných roků daleko a doprovází ho nejméně jedna exoplaneta srovnatelná s Jupiterem.

druhá polovina května: Venuše v nejlepším

V květnu 2023 vrcholí období nejlepší viditelnosti Venuše na večerní obloze, kdy zapadá za obzor jen půl hodiny před půlnocí. Venuše je druhou planetou v pořadí od Slunce a pro Zemi nejbližší sousedkou, v amatérských dalekohledech je však pozorovatelná prakticky bez podrobností. Nedovolí to její hustá atmosféra. Její vzdálenost od Slunce kolísá jenom minimálně, v rozmezí 107,48 až 108,94 milionu kilometrů, výrazně se však mění její vzdálenost od Země. Podle polohy na večerní nebo ranní obloze se označuje jako večernice či jitřenka, často upoutává pozornost náhodných pozorovatelů a mnohdy je dokonce mylně považována za něco „tajemného“, třeba za UFO. V poslední době ji ale mediální „slávu“ ubrala Mezinárodní kosmická stanice a létající, horkovzdušné lampiony.

červen 2023: noční svítící oblaka

Počátek léta je ideální k pozorování nočních svítících oblak. Po západu Slunce, v kontrastu s tmavým pozadím noční oblohy, mají podobu vějířovitých mraků se stříbřitým zabarvením: bílé či s perleťově-modrým odstínem, tu a tam s nazlátlým okrajem. Útvary se tvoří v nejchladnější části zemské atmosféry, ve výšce kolem osmdesáti kilometrů, za teploty -120 stupňů Celsia a milionkrát menším tlaku než u hladiny moře. Pravděpodobně se jedná o mikroskopické prachové částice pokryté ledem, které se sem dostaly buď po vulkanických explozích či z kosmického prostoru v podobě pozvolna se snášejících mikrometeoritů. Jejich původ je však stále nejistý – není totiž vyloučeno, že se až do exploze sopky Krakatoa v roce 1883 vůbec nepozorovala!

2. června 2023: Mars na návštěvě Jesliček

V pátek 2. června 2023 večer se planeta Mars promítne doprostřed Jesliček, které jsou jednou z nejkrásnějších otevřených hvězdokup jarní oblohy. Latinsky se nazývají Praesepe a patří mezi vesmírné objekty, jenž doprovázejí člověka od nepaměti. Nachází se v souhvězdí Raka, mezi Blíženci a Lvem, na tmavé obloze jsou patrné i bez dalekohledu – vypadají jako mlhavá skvrna o úhlovém průměru srovnatelném s Měsícem. Slovo „praesepe“ je z latiny a znamená žlab, stáj nebo také jesličky, u kterého stojí dva „oslíci“ v podobě jasných hvězd nad a pod hvězdokupou. Podobnost s křesťanskými jesličkami je však náhodná, hvězdokupa získala toto označení už ve třetím století před naším letopočtem. V loveckém triedru se M 44 jeví jako hrst stálic, z nichž některé mají oranžový odstín. Je jednou z nejbližších otevřených hvězdokup – dělí nás od ní šest set světelných roků. S největší pravděpodobností hvězdokupa vznikla před osmi sty miliony roky spolu s Hyádami ze souhvězdí Býka z jednoho oblaku mezihvězdného plynu a prachu.

červen/červenec 2023: umělé družice

Poznat na nebi umělou družici není obtížné. Vypadá jako světlý bod, který pozvolna a nehlučně letí mezi hvězdami. Družice nemají žádná navigační světla, udržují směr letu a nezůstávají za nimi žádné stopy. Při vstupu do zemského stínu z oblohy zvolna zmizí, někdy se také otáčí a pak mění jasnost či rovnou poblikávají. I ten nejrychlejší satelit procestuje celou oblohu nejdříve za několik minut. Viditelnost umělých družic přitom ovlivňuje řada faktorů: charakter oběžné dráhy, jejich velikost, vzdálenost od pozorovatele, natočení v prostoru a také roční období. Kolem letního slunovratu, při pohledu ze střední Evropy, neklesá Slunce hluboko pod obzor, takže po celou noc osvětluje družice i na těch nejnižších oběžných drahách. A jelikož se většina objektů pohybuje právě na nízké oběžné dráze do šesti set kilometrů nad zemí, zahlédneme na letní obloze i několik desítek satelitů za hodinu.

4. června 2023: jahodový úplněk

V neděli 4. června 2023 nastane „jahodový“ úplněk. Jako „jahodový“ se označuje v některých farmářských kalendářích, to podle dozrávajících lesních jahod. Ale říká se mu také „růžový“, „květinový“ nebo třeba „medový“.

16. června 2023: nejčasnější východ Slunce

I když je červnový slunovrat nejdelším „slunným“ dnem na severní polokouli, většina míst v tento den nevidí nejčasnější východ Slunce v roce. Ten nastává o několik dní dříve – 16. a 17. června 2023 ve 4 hodiny a 47 minut letního středoevropského času. Naopak nejpozdější západ Slunce se koná několik dní po slunovratu – 25. a 26. června 2023 ve 21 hodin a 2 minuty. V obou případech se jedná o důsledek nerovnoměrného pohybu Země po eliptické dráze kolem Slunce v kombinaci s konkrétní zeměpisnou šířkou pozorovatele. Ze stejného důvodu nejsou roční období stejně dlouhá. Léto trvá v průměru 93,6 dne na severní polokouli a 89,0 dne na polokouli jižní.

21. června 2022: letní slunovrat

Ve sředu 21. června 2023 v 16 hodin a 57 minut našeho času nastane letní slunovrat. Slunce k radosti či neštěstí všech astrologů vstoupí do znamení Raka, ačkoli z pohledu astronomů i dalších pozemšťanů bude na rozhraní souhvězdí Býka a Blíženců. Každopádně ale začne léto. Jako letní slunovrat označujeme okamžik, kdy Slunce dosáhne nejsevernějšího bodu své dráhy na pozemské obloze. Nastává obvykle 20. či 21. června. Vzácně může být 22. června – naposledy se tak stalo roku 1975 a příště to bude v roce 2203. Nebo také 19. června, v tomto případě ale musíme počkat až do roku 2487. Letním slunovratem začíná astronomické léto a tento den je současně nejdelším „slunným“ dnem v roce. To proto, že Slunce vyšplhá nejvýše nad obzor a jeho dráha po nebi je tudíž z celého roku nejdelší. Skutečně, v Brně bude slunečný den trvat přesně 16 hodin 14 minut a 7 sekund.

6. července 2023: Země nejdál od Slunce

Ve čtvrtek 6. července 2023 ve 22 hodin a 6 minut bude v tomto roce Země nejdál od Slunce: středy obou těles se ocitnou přesně 152 093 251 kilometrů daleko. Naše planeta totiž kolem mateřské hvězdy neobíhá přesně po kruhové dráze, nýbrž po mírně výstředné elipse. Nejblíže ke Slunci, neboli v perihéliu (147 098 070 km), se ocitne asi dva týdny po prosincovém slunovratu, naopak nejdál, v tzv. aféliu (152 097 700 km), dva týdny po červnovém slunovratu. Datum perihélia a afélia se v průběhu času mění v důsledku změny orientace rotační osy Země a dalších faktorů. V roce 1246 byl prosincový slunovrat ve stejný den, kdy Země dosáhla svého perihélia, od té doby se data perihélia a afélia posunula o den každých 58 let. Podle simulací se bude zhruba v roce 6430 perihélium shodovat s březnovou rovnodennost.

červenec, srpen 2023: Letní trojúhelník

Zvečera bude na letní obloze zcela nepřehlédnutelná trojice jasných hvězd. Když si lehnete na zem, uvidíte přímo nad sebou jasnou Vegu z malého souhvězdí Lyry. Směrem na východ najdete Deneb z Labutě, jejíž nejjasnější hvězdy jsou seskládány do velikého kříže. Třetí stálicí bude Altair ze souhvězdí Orla. Každá z hvězd sice patří do jiného souhvězdí, na nebi však tvoří rozsáhlý takzvaný „Letní trojúhelník“. Není to sice souhvězdí, ale obrazec je krásně patrný i na světlé, městské obloze. I když se to na první pohled nezdá, jsou to nesmírně rozdílné hvězdy. Vega je pátá nejjasnější hvězda noční oblohy a leží jenom dvacet pět světelných roků daleko. Na Altair se díváme ze vzdálenosti 17 světelných roků. Deneb z Labutě je ovšem jednou z nejvzdálenějších hvězd, kterou můžete na nebi spatřit bez dalekohledu. Nachází se stokrát dál než Vega nebo Altair! Letní trojúhelník je exemplárním příkladem toho, jak moc se hvězdy od sebe liší: Představa, že čím jsou stálice na pozemské obloze slabší, tím musí být vzdálenější, totiž neplatí. Existuje několik desítek milionů hvězd, které jsou blíže než Deneb, a přesto jsou mnohem hůře pozorovatelné. Za to, že Deneb vidíme, vděčíme jeho neobyčejné zářivosti. Svítí tisíckrát víc než Vega! Ostatně, kdyby se na místě Denebu nacházelo naše Slunce, sotva bychom ho zahlédli větším astronomickým dalekohledem.

1. srpna 2023: superúplněk

V úterý 1. srpna 2023 se kolem půl desáté večer objeví nad jižním obzorem úplňkový Měsíc. Ten se současně k Zemi přiblíží na méně než 360 tisíc kilometrů, takže dosáhne na pozemské obloze o něco většího úhlového průměru než obvykle. I když se nejedná o žádný astronomický termín, označuje se taková událost jako superúplněk. Rozdíl to ale není markantní, mezi oběma extrémy je zhruba stejný, o jaký by se lišily padesátikorunová a desetikorunová mince, pokud bychom na ně hleděli ze vzdálenosti tří metrů. Mimochodem, v novodobé historii byl úplňkový Měsíc nejblíže Zemi 14. listopadu 2016 (356 509 km), tento rekord bude překonán až 25. listopadu 2034 (356 445 km).

12. a 13. srpna 2023: meteorický roj Perseidy

Pranostika říká: Svatý Vavřinec ohnivých slz napláče. Odtud tedy alternativní název pro Perseidy – „Slzy svatého Vavřince“. Italský mučedník, na kterého vzpomínáme 10. srpna, byl jedním z církevních hodnostářů, kteří strážili majetek v Římské říši. Jelikož ale všechno rozdal chudým, byl za trest popraven císařem Valeriánem docela nepříjemným způsobem – upekli ho na roštu nad žhavým uhlím. Od té doby prý v srpnu padají z nebe jeho třpytivé slzy. Letos by to přitom mohla být obzvlášť výjimečná podívaná, jelikož vrchol aktivity roje nastane v noci z 12. na 13. srpna 2023 a až na ranní hodiny tentokrát nebude rušit svit Měsíce. Dalekohled nebude potřeba, stačí si najít místo s co nejlepším výhledem a s minimem umělého světla, odkud pak můžete zahlédnout až několik desítek padajících hvězd za hodinu. Perseidy jsou bezesporu nejslavnějším meteorickým rojem, existují náznaky, že jsou pozorovány již po dvě tisíciletí. Věrohodné záznamy pocházejí z 18. a 19. století. V roce 1862 objevil Lewis Swift a Horace Tuttle nápadnou kometu, jejíž dráha se shodovala s dráhou meteorického roje. Bylo tedy zřejmé, že právě tato vlasatice je zdrojem Perseid. Faktem je, že když se kometa Swift-Tuttle v roce 1992 vrátila ke Slunci, pozorovala se doslova „erupce“ Perseid.

16. srpna 2023: mikronov

Ve středu 16. srpna 2023 nastane nov a současně bude Měsíc o od Země vzdálen přes 405 tisíc kilometrů. Kdyby to sluneční záře dovolila, viděli bychom jej o něco úhlově menší než obvykle. Této konstelaci se říká mikronov, ačkoli astronomové tento termín nepoužívají. Jedná se o jediný takový „úkaz“ v roce 2023.

30. srpna 2023: modrý superúplněk

Také ve středu 30. srpna 2023 nastane úplněk v době, kdy se střed Měsíce ke středu Země přiblíží na méně než 360 tisíc kilometrů. Proto se označuje jako superúplněk. Jelikož se současně bude jednat o druhý takový úplněk v jednom kalendářním měsíci, dostává ještě přídavkem označení modrý. Připomeňme, že označení superúplněk není astronomický, dokonce ani historický termín. Poprvé jej pravděpodobně použil astrolog Richard Nolle v roce 1979. Proč zrovna zvolil hranici 360 tisíc kilometrů se už asi nedozvíme, zřejmě proto, že po 90 procent své dráhy je Měsíc dál. Také pojmenování „modrý“ samozřejmě s barvou Měsíce nijak nesouvisí. Pořekadlo „jednou za modrý měsíc“ se od roku 1946 po nesprávném výkladu amatérského astronoma Jamese Hugha Pruetta používá pro označení druhého úplňku v jednom kalendářním měsíci. Původně se ale termín „modrý úplněk“ používal ve farmářských ročenkách ze severní Ameriky už od počátku 19. století pro označení třetího úplňku v jednom ročním období, ve kterém nastanou čtyři úplňky (obvykle jsou tři). V tomto případě je úplněk „modrý“ podle první, novodobější definice (je druhý v měsíci). Podle staršího „počítání“ nastane modrý úplněk až 19. srpna 2024 (bude třetí v daném ročním období).

začátek září: jitřenka se objeví na ranní obloze

Venuše se po průchodu před Sluncem na konci srpna objeví na ranní obloze jako jitřenka. V polovině září dosáhne největší jasnosti v roce 2023, přičemž nejlépe bude viditelná bude v průběhu října a listopadu. Ještě koncem roku 2023 ji za soumraku najdeme zhruba 15 úhlových stupňů vysoko, tedy na šířku zatnuté pěsti na natažené ruce.

polovina září 2023: popelavý svit Měsíce

V polovině září 2023 nastane nov, takže několik následujících večerů bude příležitost obdivovat krátce po západu Slunce nejen uzoulinký měsíční srpek, ale i Sluncem přímo neosvětlenou část zbylého disku – tento jev astronomové označují jako popelavý svit. Znamená to, že by měl Měsíc vlastní zdroj světla? Nikoli. V době kolem novu je při pohledu z Měsíce Země v úplňku. Vzhledem k tomu, že je naše planeta výrazně větší, na měsíčním nebi svítí dvacetkrát až stokrát více než Měsíc na obloze pozemské. Popelavý svit tedy není nic jiného, než sluneční světlo odražené Zemí k Měsíci a zase zpět. Tento úkaz je pozorovatelný skoro vždy po novu a ráno před novem.

23. září 2023: podzimní rovnodennost

V sobotu 23. září 2023 v 8 hodin a 50 minut našeho času nastane podzimní rovnodennost. Z astronomického úhlu pohledu jde o okamžik, kdy se střed slunečního kotouče ocitne na světovém rovníku v souhvězdí Panny, severně od jasné hvězdy Spica. Vzácně může k podzimní rovnodennosti dojít i 21. září – naposledy se tak stalo roku 643, příště až v roce 2092 nebo 2096. A také až 24. září – roku 1931 a znovu až roku 2303. Důvod souvisí s dobou oběhu Země kolem Slunce. Ta trvá přesně 365 dní 6 hodin 9 minut a 13 sekund. Náš civilní kalendář má ale pouze celé dny, proto musíme kvůli synchronizaci s děním v přírodě tu a tam zařadit přestupný den (nebo jej naopak vynechat). A než se tak stane, zažíváme podobné hrátky. U nás, na severní polokouli, označuje zářijová rovnodennost začátek astronomického podzimu. Není tomu tak ale všude. Z pohledu meteorologa je podzim už od 1. září. A podobně to vnímají i Australani nebo Novozélanďani. Některé země, zejména v jižní Asii, pak rozlišují dokonce šest ročních období a ve Finsku a Švédsku se vše odvíjí od venkovní teploty, nikoli kalendářního data.

26. září 2023: rovnodenný den

Slovo „rovnodennost“ naznačuje, že 23. září 2023 by měl být den stejně dlouhý jako noc. Sluneční kotouč ale není bodový, navíc se jeho paprsky v atmosféře ohýbají. V den „rovnodennosti“ tak bude Slunce viditelné nad obzorem přibližně 12 hodin a 9 minut. Ke skutečné rovnodennosti se nejvíce přiblíží až 26. září 2023, kdy bude den v Brně dlouhý 11 hodin 58 minut a 34 sekund.

21. a 22. října 2023: meteorický roj Orionidy

V noci ze soboty 21. října na neděli 22. října 2023, resp. noc poté, se můžete těšit na několik meteorů z roje Orionid, které jsou vlastně prchavým pozůstatkem po Halleyově kometě. Historie pozorování této vlasatice je stará téměř jako samo lidstvo. Halleyova kometa oběhne kolem Slunce jednou za 76 roků, přičemž poprvé byla pozorována již v roce 240 před naším letopočtem. Naše planeta přitom během kalendářního roku hned dvakrát prolétá proudem prachových částic uvolněných z komety – v květnu a v říjnu. V prvním případě vylétají meteory jakoby ze souhvězdí Vodnáře (roj éta Akvaridy), ve druhém ze severovýchodní části souhvězdí Oriona. Měsíc rušit nebude, takže mezi půlnocí a ránem lze ulovit až dvě desítky padajících hvězd.

28. října 2023: částečné zatmění Měsíce

V sobotu 28. října večer nastane částečné zatmění Měsíce, které bude viditelné nejen z Evropy, ale také většiny Afriky a Asie. Že se „něco“ děje, bude patrné po půl deváté našeho času, kdy zřetelně potemní levá spodní část úplňkového disku. Kosmonaut na povrchu Měsíce by v té době sledoval částečné zatmění Slunce Zemí. O půl desáté se spodní části lunárního disku dotkne plný zemský stín (kosmonaut by spatřil úplné zatmění Slunce). Jelikož se jedná o částečné zatmění, Měsíc z velké části plný zemský stín mine, „zatměno“ tak bude jen 10 procent měsíčního disku ve 22 hodin 14 minut. Poté se bude zatmělá část Měsíce opět zmenšovat, přičemž částečné zatmění skončí krátce před 23. hodinou a kolem půlnoci už bude na nebi zářit běžný úplněk. Vlevo od Měsíce pak bude tento sváteční úkaz „sledovat“ jasný Jupiter. A co nejbližší úplné zatmění Měsíce? To bude z České republiky pozorovatelné až 7. září 2025.

17. a 18. listopadu 2023: meteorický roj Leonidy

V noci ze 17. na 18. listopadu 2023 se můžete pokusit zahlédnout některý z mála meteorů roje Leonid. Jak už název napovídá, vylétat budou jakoby ze souhvězdí Lva, přesněji z míst, kde se na nebi nachází jeho „hlava“. Nejvíc, až 15 za hodinu, jich bude patrných ve druhé polovině noci. Mateřským tělesem tohoto roje je kometa Tempel-Tuttle, která se ke Slunci vrací každých 33 roků. a podobně kolísavá je i aktivita Leonid. Ve výjimečných případech je roj natolik hustý, že může v proběhu pouhé hodiny způsobit stovky, dokonce i tisíce meteorů a vytvořit tak meteorický déšť. V listopadu 1966 bylo za pouhých 20 minut zahlédnuto až 100 tisíc Leonid, velmi zajímavě se Leonidy projevovaly také v letech 1998 až 2002.

13. prosince 2023: Lucie noci upije, ale dne nepřidá

„Lucie noci upije, ale dne nepřidá“. Jak je to možné? Co se vlastně děje? Od letního slunovratu až do počátku prosince je vše v pořádku – Slunce stále později vychází a stále dříve zapadá, den se tedy zkracuje, přesněji řečeno jeho světlá část. Přibližně kolem 13. prosince ale dojde ke změně: Slunce pokračuje v zaběhlém trendu a vychází čím dál tím víc později. Současně s tím ovšem začíná i o něco později zapadat. Jinými slovy, noc přichází o něco později (Lucie ji upije), ale současně se o něco později rozednívá. Takže co se týče délky dne, toho Lucie nepřidá. Jedná se o důsledek rovnoměrné rotace Země kolem své osy, jejího náklonu vůči Slunci a nerovnoměrného pohybu Země kolem Slunce.

13. a 14. prosince 2023: meteorický roj Geminidy

Posledním nápadným úkazem roku 2023 budou Geminidy, které nebe ozdobí především v noci z 13. na 14. prosince 2023. Jedná se o meteorický roj, který vylétá z oblasti kolem hvězdy Castor ze souhvězdí Blíženců (lat. Gemini). Jedná se o drobné částice pocházející z malé planetky označované Phaeton. Ta se pohybuje kolem Slunce s periodou 1,43 roku po velmi protáhlé dráze, která ji zanáší ke Slunci blíže, než se pohybuje Merkur. V té době se na povrchu dočasně zahřeje až na 700 stupňů Celsia. Planetka Phaeton byla objevena v roce 1983, má průměr nanejvýš 5 kilometrů a nejspíš se jedná o neaktivní jádro bývalé komety. Nejhustší částí roje Geminid proletí naše planeta kolem poledne 14. prosince. Měsíc v té době bude v poslední čtvrti, takže zvečera vůbec rušit nebude. Sledovat Geminidy není obtížné. Stačí se teple obléci a ulehnout na lehátko nebo si jenom sednout do pohodlného křesla. Podmínkou je dobrý rozhled až daleko k západnímu obzoru, stejně jako tmavá obloha. Pokud budeme mít štěstí, zahlédneme až několik desítek Geminid za hodinu.

prosinec 2023: nebeské G

Z našich zeměpisných šířek můžeme během roku zahlédnout necelé dvě desítky stálic první velikosti. Není náhodou, že sedm z nich najdeme v prosinci nad jižním obzorem. Seskupeny jsou do ohromného písmene G, které začíná naoranžovělým Aldebaranem ze souhvězdí Býka, pokračuje přes nažloutlou Capellu z Vozky, Castora a Polluxe z Blíženců, Prokyona z Malého psa a Síria z Velkého psa, Rigela z Oriona a končí u naoranžovělé Betelgeuze v témže souhvězdí. Naše Slunce totiž leží na okraji nevýrazného spirálního ramene Galaxie, nazývaného Orionovo, které je bohaté na mladé zářivé hvězdy a na nějž máme nejlepší výhled právě na konci roku. Samotný pás Mléčné dráhy, jehož střed leží prakticky na opačné straně nebe v souhvězdí Střelce, je však nenápadný a zahlédnout ho můžeme pouze na skutečně tmavé obloze. Slunce však do tohoto útvaru nepatří. V Orionově rameni leží pouze stálice mladší než třicet milionů roků a také některá oblaka mezihvězdného plynu a prachu. Naše denní hvězda, jejíž věk se odhaduje na téměř pět miliard roků, touto oblastí pouze náhodou prolétá.

22. prosince 2023: zimní slunovrat a nejkratší den v roce

V pátek 22. prosince 2023 ve 4 hodiny 27 minut našeho času nastane zimní slunovrat. „Slunný“ den v Brně potrvá 8 hodin 11 minut a 49 sekund, bude tedy nejkratší v roce 2023, a současně o 8 hodin a 2 minuty kratší než slunný den při slunovratu letním. Z astronomického pohledu je zimní slunovrat okamžikem, kdy Slunce na své každoroční dráze pozemskou oblohou dosáhne nejnižší deklinace a současně rektascenze 270 stupňů. K tomu dochází zpravidla 21. nebo 22. prosince. Výjimečně se tak ale může stát i 20. prosince (naposledy roku 1697, příště 2080) nebo 23. prosince (roku 1903, 2303). V měsících, které zimnímu slunovratu předcházejí, se místo na obzoru, v němž ráno zahlédneme první paprsky vycházejícího Slunce, čím dál tím víc posouvá na jihovýchod a dny se zkracují. Právě v den zimního slunovratu však nastane zlom a pohyb Slunce se obrátí. Místo jeho východů se začne posunovat zpět, směrem k severovýchodu, a den se bude opět prodlužovat. Díky kombinaci rovnoměrného otáčení Země kolem rotační osy a jejího nerovnoměrného pohybu kolem Slunce nastane nejrannější západ naší denní hvězdy už 12. prosince 2023, a její nejpozdější východ až 1. ledna 2024.