KOSMIX prozradí každému, jak to dělají astronauti
Zajímá vás, jak to dělají astronauti? Po čtrnácti minutách s Kosmixem budete mít jasno! Ale držte se, bude to trochu bláznivá jízda. Zjistíte, co obnáší cesta do vesmíru i jak se na ni připravit. Z roztočené centrifugy naskočíte rovnou do startující kosmické rakety. A ta vás vynese kam? No přeci na Mezinárodní kosmickou stanici!
Nemějte však obavy, nebudeme vás nudit technickými detaily. Právě naopak – čekají na vás ryze praktické věci. Naučíte se spát ve vesmíru, uvaříte si kosmické jídlo, dozvíte se, jak používat kosmický záchod a pro jistotu vám ukážeme, jak se tam nahoře správně umýt. Chybět ovšem nebude ani velké finále. Tedy nervy drásající návrat na Zemi v doběla rozpálené kabině kosmické lodi!
Čtrnáctiminutový animák, mimochodem zhruba tak dlouho trvá cesta kosmickou raketou na oběžnou dráhu planety Země, pro vás namluvil Aleš Svoboda, rezervní astronaut Evropské kosmické agentury. Scénář a režii má na svědomí Jan Píšala. Vše vzniklo v produkci Hvězdárny a planetária Brno, která tento pořad nabízí k volnému užití pro všechny české kosmoplavce zdarma.
A teď trochu podrobněji…
Člověk, ale také všechna zvířata i rostliny, žijí na planetě Zemi. Když se tedy vydají do vesmíru, musí se na takovou cestu dobře připravit. Lidé si s sebou musí vzít zásoby vzduchu, vody a jídla. Vždyť bez vzduchu vydržíte jen několik minut, bez vody několik dní a o hladu několik týdnů. Ve vesmíru se musíte chránit před vysokou i nízkou teplotou. Slunce vás totiž dokáže ohřát na teplotu až 120 stupňů Celsia, což je více, než teplota vařící vody. Pokud však na vás Slunce nesvítí, rychle zmrznete až na -250 stupňů Celsia. Je to vlastně podobné, jako v létě u táboráku. Oheň vám ohřívá tvář, ale na záda vám může být zima.
Ve vesmíru se nic nechová tak, jak jsme zvyklí. Velký problém je i stav beztíže. Nic nikam nepadá, všechno se vznáší. Třeba drobečky chleba nebo kapičky vody, které mohou kosmonauti omylem vdechnout a udusit se. Vzduch v kosmické lodi se proto neustále čistí. Stav beztíže je podobný potápění, a proto jej kosmonauti trénují ve skafandrech pod vodou.
Aby lidé mohli ve vesmíru žít, musí si stavět kosmické lodě, které je chrání před nepříznivým vesmírným prostředím. Tou největší je Mezinárodní kosmická stanice, označovaná také zkratkou ISS. Je tak velká, že by se sotva vešla na fotbalový stadion. Stanice se skládá z jednotlivých částí nazývaných moduly. Ty se na sebe napojují podobně jako součástky nějaké stavebnice. V některých modulech jsou laboratoře, v jiných kosmonauti bydlí anebo to jsou sklady. V celé kosmické stanici je tolik prostoru jako v desetipokojovém bytě. Zdá se to hodně, ale kosmonauti z něj nemohou nikam odejít!
Abyste se dostali do vesmíru, musíte překonat přitažlivost planety Země. Tu pocítíte třeba ve chvíli, když vyskočíte do vzduchu. Země si vás vmžiku přitáhne zase zpátky. Navíc musíte vyletět alespoň sto kilometrů vysoko. A protože letadla se do takové výšky vznést nedokážou, jedinou možností je kosmická raketa. Rakety, které létají do vesmíru, jsou obrovské, větší než pětipatrový dům, a dokážou vyvinout mimořádně vysokou rychlost. I když raketa startuje pomalu, po chvíli už se pohybuje i rychlostí několika kilometrů za sekundu. Letí tak mnohem rychleji než třeba kulka vystřelená z pistole.
Už sama cesta na kosmickou stanici je dobrodružná. Dříve sem létaly raketoplány. Dnes je jedinou možností raketa. Několik kosmonautů se doslova nacpe do malé kosmické lodě, a po zapálení raketových motorů se za dvacet minut dostane na oběžnou dráhu. No a pak musí několik dalších hodin letět až ke kosmické stanici. Jednoduchá není ani cesta zpět z kosmické stanice na Zemi. Kosmonauti sednou do malé lodě, která se při průletu zemskou atmosférou na povrchu ohřeje na teplotu až několik tisíc stupňů Celsia. Aby neshořela, je kabina chráněna speciálním štítem. Nakonec se přistává na padácích, někde na moři, jinde na pevnině.
Kosmonauti se na stanici střídají po šesti měsících. Každé tři měsíce přiletí loď se zásobami vzduchu, vody a jídla. Největší radost kosmonauti mají z čerstvého ovoce a zeleniny. Poté, co kosmonauti vyloží náklad, nahází do zásobovací lodě odpadky a pošlou ji zpátky na Zemi. Loď potom cestou k Zemi shoří v atmosféře. Jedna z mála věcí, která se na kosmickou stanici nevozí, je elektrická energie. Vyrábí se pomocí sluneční elektrárny stejně jako na Zemi. Sluneční elektrárna je tvořena velkými lesklými panely, které trčí na všechny strany od kosmické stanice.
Mezinárodní kosmická stanice kolem Země létá rychlostí 30 tisíc kilometrů v hodině. Planetu obletí jednou za 90 minut! Kosmonauti tedy během jednoho pozemského dne vidí 16krát východ i západ Slunce! Je těžké si na to zvyknout, takže nakonec spí pouze pět až šest hodin denně.
Život na stanici je přesně naplánován. Kosmonauti provádí nejrůznější experimenty. Také se starají o všechna zařízení, aby celá stanice pracovala tak, jak má. Volno mají jen v neděli, ale i tehdy musí tu a tam plnit nejrůznější úkoly. Občas kosmonauti fotografují planetu Zemi, mohou si zavolat domů nebo poslat e-mail, dívají se na filmy anebo si třeba zazpívají.
Pokud potřebují kosmonauti vystoupit ze stanice ven, musí si na sebe navléct speciální oblek nazývaný skafandr. To je vlastně taková malá kosmická loď. Obsahuje totiž zásoby vzduchu a vody. V tlustých rukavicích a botách se ale musí pohybovat velmi opatrně. Když jsou na vesmírné procházce mimo stanici, musí být přivázaní lanem, aby neuletěli do vesmíru. A pro jistotu u sebe mají dokonce i raketky, pomocí kterých se mohou vrátit zpátky.
Kosmonauti jedí třikrát za den. V malé kuchyňce si mohou ohřát konzervu anebo horkou vodou zalít sušené jídlo. Kromě lžíce, vidličky a nože ale potřebují ještě jeden nástroj – nůžky! To proto, aby jimi mohli rozstříhávat pytlíky, ve kterých je jídlo zabaleno. Nádobí se neumývá, je na jedno použití. Kosmické jídlo není nijak výjimečné, hlavně žádné drobky, které by kosmonauti vdechli, nebo jim vletěly do oka! Můžou si dát i kečup, hořčici nebo majonézu. Sůl a pepř jsou smíchány s vodou, jinak by se rozletěly po stanici. K pití je káva, čaj, džus i limonáda.
Spí se ve spacácích. Aby v noci kosmonauti nelétali po stanici, pomocí suchých zipů se přilepí na stěnu. Kvůli rámusu od všech přístrojů používají špunty do uší. A protože je na stanici i v noci pořád světlo, nosí také klapky na oči.
Na stanici je docela teplo. Proto si kosmonauti oblékají trička s krátkým rukávem a kraťasy. Jelikož zde není pračka, vše je na jedno použití. Trenýrky a tričko se mění jednou za tři dny, tepláky jednou za dva týdny. Svetr musí vydržet po celou dobu. Boty nepotřebují, stačí ponožky.
Stav beztíže je nebezpečný pro lidské svaly a kosti. Aby se mohli kosmonauti ve zdraví vrátit zpět na Zemi, musí každý den několik hodin cvičit. K tomu mají rotoped, běžící pás a další nářadí.
Všechna voda se musí dovážet, takže se s ní hodně šetří. V malé sprše navíc nepadá voda se shora dolů. Kosmonauti se myjí v mlze! Nebo používají jen vlhké ubrousky a žínky. K čištění zubů mají speciální pastu, kterou lze spolknout. Voda je na stanici tak vzácná, že se čistí i moč kosmonautů z čůrání anebo z potu a dechu. Někdy je tedy lepší nemyslet na to, odkud se vzala voda, kterou zrovna pijí.
Kosmický záchod je tak trochu podobný tomu v letadlech. Kluci mohou použít na čůrání speciální trubici. Pokud kosmonauti potřebují na velkou, připoutají se k záchodu a ten všechno vysaje.
Kosmická stanice léta asi 400 kilometrů nad zemským povrchem. V případě nějaké katastrofy mohou kosmonauti nasednout do záchranné lodi a přistát zpět na planetě Zemi. I tak by jim ale cesta do bezpečí trvala několik hodin.
Jak se stát kosmonautem? Dobře se učte už na základní škole, především matematiku, fyziku, cizí jazyky. Pokračovat ve studiu musíte i na střední a vysoké škole. Nezapomeňte i sportovat! Tlouštíci na palubu kosmické stanice nemohou. Vaše tělesná výška se musí v dospělosti pohybovat od 160 do 190 centimetrů. Pokud chcete pilotovat kosmickou loď, je dobré získat pilotní průkaz. Když to vyjde, podíváte se nejen na kosmickou stanici, ale třeba poletíte na Měsíc nebo na Mars. Proč byste to neměli být zrovna vy?
Úryvek z publikace Atlas vesmíru pro děti (autoři Jiří Dušek, Jan Píšala, Albatrosmedia, 2018)
