Evropská jižní observatoř – královna astronomie
Seriál přednášek 22.–24. 2. 2024
Největší observatoře, mikrovlnný vesmír, exoplanety, krásy oblohy a budoucnost astronomie
Astronomie je často považována za nejstarší vědu a není pochyb o tom, že pohled na hvězdy a pás Mléčné dráhy, táhnoucí se za jasných nocí přes celou oblohu, musel naplňovat posvátným úžasem lidi všech věků a kultur. V dnešní době se astronomie navíc pyšní tím, že je jednou z nejmodernějších a nejdynamičtějších věd, která využívá nejpokročilejší technologie k odhalování fascinujících tajemství vesmíru.
Současným tahounem světové astronomie je Evropská jižní observatoř (European Southern Observatory, ESO), špičková mezivládní vědecko-technická organizace zabývající se astronomií, která byla založena v roce 1962. Všechny dalekohledy ESO jsou umístěny v chilské poušti Atacama, na úžasném místě s excelentními podmínkami pro pozorování oblohy. Evropská jižní observatoř sdružuje momentálně 16 evropských zemí, a to včetně České republiky, která se připojila 30. dubna 2007. Máme tedy velkou výsadu být součástí tohoto velkolepého projektu. A vy můžete být u toho s námi.
22. 2. 2024, 18:00
Evropská jižní observatoř – královna astronomie (úvod)
prof. RNDr. Jan Palouš, DrSc.
Astronomický ústav AV ČR, http://galaxy.asu.cas.cz/
Ing. Anežka Srbljanović
Astronomický ústav AV ČR, http://galaxy.asu.cas.cz/
Evropská jižní observatoř se v originálním anglickém názvu zkracuje jako ESO. A skutečně, jde o eso astronomie. Organizace, která nedávno oslavila 60 let od svého vzniku, stojí za řadou přelomových objevů i technologických revolucí. Ať už jde o lovce exoplanet na observatoři La Silla, vlajkovou loď optické astronomie VLT, rozsáhlý interferometr ALMA zkoumající chladný vesmír, či „největší oko upřené k nebi“, právě vznikající gigant ELT. Evropská jižní observatoř vždy posouvala a posouvá hranice možného. V přednášce uslyšíte o historii ESO a českého zapojení v něm, o technologiích, objevech a v neposlední řadě o tom, jak se do výzkumu v ESO můžete zapojit i Vy.
P. S. Součástí této přednášky bude projekce fulldome představení s názvem Evropa pod Jižním křížem/Europe to the Stars (ESO, 2018, 31 minut) a také prohlídka jižní noční oblohy.
23. 2. 2024, 18:00
Velmi velký dalekohled (VLT) – vlajková loď evropské astronomie
RNDr. Soňa Ehlerová, Ph.D.
Astronomický ústav AV ČR, http://galaxy.asu.cas.cz/
Dalekohled VLT na hoře Paranal je jedním z nejkrásnějších a nejvýkonnějších astronomických přístrojů na světě. Je tvořen čtyřmi osmimetrovými dalekohledy, které mohou pozorovat každý zvlášť, anebo dohromady (tzv. interferometr). Zatímco v radiové oblasti je interferometrů jako máku, v optické oblasti jich je jako šafránu, a výrazně rozšiřují vědecké využití dalekohledu. Kromě velikosti zrcadel je velkou výhodou pozemních observatoří možnost vyměňovat přístroje pracující na těchto dalekohledech. Nové přístroje využívají nové technologické objevy a reagují na nové objevy v astronomii. Na VLT v současnosti začíná pracovat třetí generace detektorů. Za téměř 25 let provozu má VLT za sebou mnoho zajímavých a někdy i přelomových pozorování z mnoha oborů astronomie. K těm nejznámějším patří pozorování drah hvězd obíhajících černou díru v centru Mléčné dráhy.
23. 2. 2024, 20:00
ALMA – mikrovlnný vesmír očima největší observatoře světa
RNDr. Miroslav Bárta, Ph.D.
Astronomický ústav AV ČR, Sluneční oddělení
Mgr. Pavel Jáchym, Ph.D.
Astronomický ústav AV ČR http://galaxy.asu.cas.cz/
Observatoř ALMA, postavená a provozovaná v široké mezinárodní spolupráci Evropské jižní observatoře ESO, americké NRAO a japonské NAOJ v chilské poušti Atacama v nadmořské výšce 5000 m, je už více než deset let vůbec největším astronomickým přístrojem na světě. ALMA pozoruje vesmír na principu radiového interferometru v dosud jen málo prozkoumané oblasti milimetrových vlnových délek. Za dobu své činnosti přinesla lidstvu řadu fenomenálních výsledků – především sehrála klíčovou roli při pořizování obrazů černých děr v galaxii M87 a v centru naší Mléčné dráhy. Nicméně tento asi nejznámější příspěvek k poznání není jediným úspěchem observatoře ALMA – těch je celá dlouhá řada a pravidelně plní stránky těch nejprestižnějších světových vědeckých časopisů.
24. 2. 2024, 14:00
ESO ve výzkumu exoplanet
Mgr. Marek Skarka, Ph.D.
Astronomický ústav AV ČR, Stelární oddělení
Mgr. Jiří Žák
Evropská jižní observatoř, Garching
Ačkoli dnes známe přibližně 5500 planet mimo Sluneční soustavu (tzv. exoplanet) a objevy nových se staly rutinní záležitostí, stále o nich víme velmi málo. Již od dob prvních objevů v 90. letech 20. století bylo jasné, že naše představy o nových světech jsou velmi zkreslené. Známe planety menší než Země, planety obíhající své mateřské hvězdy s periodami několika hodin, či planety s teplotami vyšší, než některé hvězdy. Umíme již také detekovat atmosféry exoplanet a zjišťovat jejich chemické složení. Představíme vám co všechno o exoplanetách víme, jaká byla historie jejich výzkumu a jak složité je tyto objekty pozorovat. Také vám vysvětlíme principy metod výzkumu exoplanet a přístroje Evropské jižní observatoře v Chile, které sehrály a stále hrají klíčovou roli při jejich zkoumání.
24. 2. 2024, 16:00
Extrémně velký dalekohled (ELT) aneb Budoucnost světové astronomie
RNDr. Soňa Ehlerová, Ph.D.
Astronomický ústav AV ČR, http://galaxy.asu.cas.cz/
Mgr. Dušan Mandát, Ph.D.
Fyzikální ústav AV ČR
Na hoře Armazones vyrůstá obrovský dalekohled. S průměrem hlavního zrcadla téměř 40 m to bude největší dalekohled na světě. Obrovská sběrná plocha a velké prostorové rozlišení povedou k zpřesnění a zlepšení mnoha astronomických pozorování, ale také umožní pozorování, která byla
doposud nemožná. Přednáška popíše, jak bude dalekohled ELT vypadat, jaké přístroje na něm budou pracovat, a jakým způsobem ovlivní astronomii, a to nejenom evropskou, ale i světovou… ESO ale nikdy nezahálí a již teď se konají přípravy na další velkolepý projekt, a to s názvem Cherenkov Telescope Array Observatory (CTAO) – největší observatoř světa pro sledování gama záření.
24. 2. 2024, 18:00
Klenoty chilského nebe
Mgr. Petr Horálek
Foto ambasador ESO, popularizátor astronomie, cestovatel a spisovatel, https://www.petrhoralek.com/
Od tichomořského břehu Jižní Ameriky se směrem do chilského vnitrozemí rozkládá vysokohorská poušť Atacama s unikátními podmínkami pro pozorování a fotografování nočního nebe. Ne náhodou zde proto mezivládní organizace zvaná Evropská jižní observatoř (ESO) vybudovala a dále buduje hned několik pracovišť s největšími a vědecky nejproduktivnějšími astronomickými přístroji světa. Ovšem i mimo hledáčky těchto teleskopů, jen pouhýma očima, je možné na chilské obloze spatřit to, co málokde na světě. Jaké klenoty skrývá hvězdné nebe nad observatořemi Paranal, La Silla nebo ALMA? A jak je dokáží zachytit citlivé fotoaparáty? A jak vůbec tyto obří astronomické obrazy vznikají?
