Galaktický den s ručníkem v ruce
Vesmír je veliký. Je téměř nepředstavitelně veliký. A pokud se v něm nechceme ztratit, musíme mít u sebe v každé situaci ručník. Abychom na to nezapomněli, tak na Hvězdárně a planetáriu Brno v sobotu 28. dubna 2018 pořádáme Galaktický den.
Připomeneme si tak odkaz na stěžejní dílo anglického spisovatele Douglase Adamse Stopařův průvodce po Galaxii. Pětidílná „trilogie“ byla vydána jak knižně, tak v podobě televizního i rozhlasového seriálu, komiksu, počítačové hry a celovečerního filmu. Ručník je v ní označen za nejpotřebnější věc, kterou u sebe může mezihvězdný stopař mít.
Na své si přijdou hlavně děti, které se mohou zúčastnit interaktivní hry – Stopaři v Galaxii. Připravena bude řada úkolů, díky kterým si vyzkouší dovednosti nutné pro stopování po Galaxii, včetně nutnosti mít s sebou ručník. Co třeba? No, třeba vesmírný kvíz, dílna na planety, teorie nepravděpodobnosti…
Na „výlet“ budou vyrážet po menších skupinkách v určitých časech mezi 13. a 17. hodinou (poslední skupinka). Každý stopař soutěží sám za sebe a ti nejlepší nakonec získají vesmírný certifikát.
Jak se stanu stopařem po Galaxii?
- Je třeba přijít na Hvězdárnu a planetárium Brno a zdarma se registrovat do hry.
- Samozřejmě v sobotu 28. dubna – nejdřív ve 13 hodin, nejpozději v 17 hodin.
- Nechat rodiče v nejbližší občerstvovně nebo je vzít s sebou (ti menší).
- Mít u sebe ručník, propisku a tužku.
- Zvládnout celou trasu, která bude trvat asi 40 minut.
- A pozor! Pokud budete chtít jít i do planetária, tak do něj si vstupenku koupit musíte.
A teď něco o ručnících…
Proč vlastně ručníky používáme? Protože osušují naše mokrá těla. Jak to ale dělají? Ručníky obsahují spoustu drobných vláken v podobě malých smyček. Jejich plocha je výrazně větší, než by se mohlo na první pohled zdát. Voda má přitom tendenci vzlínat do míst, kde je jí méně – tedy do suchého ručníku, podobně jako se rychle nasává třeba do papírového ubrousku. U ručníku je důležité, aby byl hydrofilní, tedy dobře smáčivý vodou. Výborný materiál s touto vlastností je bavlna – molekuly vody doslova přitahuje. Bavlna je tak schopna absorbovat vodu až v 27násobku své hmotnosti. Zachycené tekutiny se pak časem vypaří do okolí a ručník je opět suchý a připravený k použití.
A ještě jedna věc. I když výrobci tvrdí něco jiného, jakákoli náhražka bavlny (anebo její kombinace s umělým vláknem) není tak dobrá. Prostě, příroda je opět chytřejší, než si myslíme.
S přírodou souvisí i další vlastnost pozemských ručníků. Jsou to totiž podivuhodné světy, které osídlili naše vlastní mikroorganismy. Záhyby ručníků jsou plné bakterií, plísní, mrtvých kožních buněk, slin, análních i močových sekretů… a mnoha a mnoha jiných zástupců mikroskopické fauny a flory. Většina z nich nemá žádné negativní účinky, vždyť pocházejí z našeho vlastního těla. Ale jinak jsou pro ně ručníky dokonalým prostředím – často vlhkým a visícím v tmavých a teplých koupelnách…
Z pohledu historika se klasické ručníky používají od 17. století, byly prý velkou módou v osmanském Turecku. Jestli je to pravda, nevíme. Taky nevíme, kolik ručníků koluje dnes po světě. Jakžtakž přehled je o jejich konkurentech – každý rok se spotřebuje zhruba 10 miliard kilogramů papírových ručníků, na které padlo několik desítek milionů stromů. Hrůza, co?
—
