Právě pro vás dokončujeme novou výstavu v podzemním sále Exploratoria. Jakmile bude hotová, bude sál opět zpřístupněn. Děkujeme za pochopení.
Poslední sbohem No. 377 / Digitárium přichází
POSLEDNÍ SBOHEM NO. 377 / DIGITÁRIUM PŘICHÁZÍ
Přijďte se rozloučit s planetáriem firmy Carl Zeiss Jena, které je na Kraví hoře v provozu více než dvě desetiletí. V sobotu 30. března 2013 ve 20.00 hodin uvede svůj poslední pořad – obnovenou premiéru vůbec prvního představení z roku 1991 „Zrozeni v chladu a ohni“. Již následující den začne jeho demontáž a následně příprava na instalaci digitária – nejmodernějšího a jednoho z největších hybridních planetárií ve střední Evropě. To bude uvedeno do provozu v listopadu tohoto roku.
„S mírnou nostalgií je třeba zdůraznit, že se v sobotu 30. března 2013 uzavře jedna z nejpodivuhodnějších kapitol historie Hvězdárny a planetária Brno,“ komentuje Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno. „Naše planetárium má za sebou více než dvě desítky roků provozu. Celkem bylo v činnosti 15 tisíc hodin a pro 1 250 000 návštěvníků předvedlo jeden z 86 originálních pořadů. Během instalace nového systému samozřejmě nebude projekční přístroj zničen. Po demontáži se pro něj bude hledat důstojné umístění. Do běžného provozu ale uveden pravděpodobně už nikdy nebude.“
V repertoáru multivizuálních představení planetária se v průběhu desetiletí objevily pořady věnované modernímu pohledu na Zemi, Sluneční soustavu i vzdálenější vesmír. V roce 1994 se podařilo spojit pozorování reálné oblohy s připraveným představením pod umělou oblohou planetária. Pořad „Srážka s Jupiterem“ tehdy komentoval dopad komety na největší planetu Sluneční soustavy. Divácky mimořádně úspěšné bylo představení „Kometa století“ k průletu výjimečně jasné vlasatice Hale-Bopp v roce 1997, „Jeden den pro Slunce“ k úplnému zatmění Slunce 11. srpna 1999, „Kde se vzalo Brno?“ o přírodovědné historii našeho města, „Smrt na dosah ruky“ o globálních katastrofách anebo „Saturn“ o druhé největší planetě Sluneční soustavy. Obrovské návštěvnosti pak dosáhly i vzdělávací pořady pro školy. Například představení pro první stupeň základních škol „Výprava na Měsíc“ mělo 1103 repríz pro 134 290 diváků, starším ročníkům určené „Vesmírné divadlo“ shlédlo na 891 reprízách 107 678 žáků.
—
PROČ SE LOUČÍME?
Od dubna do listopadu 2013 nebude velké planetárium přístupné. V této době zde totiž vznikne digitárium –unikátní zařízení předvádějící zcela nové pořady v dosud nevídané podobě a kvalitě.
„Je to jeden z největších projektů, které kdy naše organizace realizovala,“ prozrazuje Pavel Gabzdyl z Hvězdárny a planetária Brno. „Po rekonstrukci budovy se sice zásadně změnil styl našeho provozu, avšak forma pořadů ve velkém planetáriu zůstala prakticky beze změn. Instalace digitálního planetária tentokrát změní všechno. Od 1. dubna do začátku listopadu budeme v sále velkého planetária bourat, sekat, montovat, stavět i ostřit. Mohu prozradit, že se budoucí návštěvníci dočkají nejen špičkové projekce, ale také krásného prostředí. Moderní audiovizuální technika bývá často předmětem obdivu. Zapomíná se ale na to, že nejdůležitější jsou pocity, s jakými od nás návštěvník odchází. A toho nelze docílit ani sebelepší audiovizuální technikou, to musí zajistit především kvalitní scénář a perfektně provedené představení.“
I přes významné omezení provozu se návštěvníci Hvězdárny a planetária Brno od dubna do listopadu 2013 dočkají mimořádných pořadů v přednáškovém sále a pod umělou oblohou malého planetária. Velkou roli sehrají i astronomické pozorovatelny. Aktuální program, stejně jako postup digitalizace, je možné sledovat na www.hvezdarna.cz nebo www.facebook.com/hvezdarna.brno
Projekt Přírodovědné digitárium – návštěvnické centrum se začal připravovat na počátku roku 2010. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky jej nakonec podpořilo dotací ve výši 49,9 milionu Kč. Princip celého projekčního systému je svým způsobem jednoduchý: sestává z několika datových projektorů, které s pomocí speciální optiky promítnou obraz na celou plochu ve tvaru polokoule s průměrem 17 metrů. Ty pak doplňuje několik přídavných zařízení a nezbytný software. Z hlediska dodavatele se však jedná o velmi komplikovaný projekt, jehož komponenty dodají specializovaní výrobci z České republiky, Francie, Spojených států amerických a Japonska. Město Brno se tak zařadí mezi stovku těch největších a samozřejmě nejmodernějších instalací na světě.
—
POHLED DO HISTORIE
Historie velkého planetária, které se již za pár dní stane muzejním exponátem, se začala psát v roce 1984 zakoupením projekčního zařízení typu Spacemaster za cenu 1milion korun od firmy Carl Zeiss Jena a následně poklepáním na základní kámen (později předělaný na sluneční hodiny). Legenda tvrdí, že projekční přístroj byl původně určen pro Mexico City, ale po krachu obchodního vyjednávání putoval právě do Brna. Vlastní stavba budovy odstartovala až v roce 1986 a trvala celých pět let.
Architektonický návrh budovy velkého planetária připravil Jiří Janík, realizovaly jej Průmyslové stavby Brno (stavbyvedoucí Libor Šachl), dozorovala Brnoinvesta. Projekt sám byl výsledkem spolupráce architekta s pracovníky hvězdárny, zejména s Jaroslavem Medkem a Zdeňkem Okáčem. Díky jejich invenci a ke zděšení techniků z firmy Carl Zeiss Jena byl projekční přístroj umístěn na hydraulické plošině, takže se mohl – i přes hmotnost 900 kg – dle potřeby schovat do spodního patra. To v kombinaci s nestandardně umístěnou zadní promítací kabinou a stupňovitým uspořádáním sedadel vytvořilo unikátní sál s univerzálním využitím, jehož konfigurace se ukázala jako nadčasová a naprosto klíčová pro další rozvoj celého audiovizuálního systému.
Originální bylo i technické řešení kopule planetária. Vnější kopule o průměru 21 metrů je držena speciální dřevěnou konstrukcí společnosti Drevina Turany. Vnitřní projekční polokoule (z dílny Carl Zeiss Jena) o průměru 17,5 metru a celkové hmotnosti 10 tun byla vytvořena ze 742 dílů přichycených 17 tisíci miniaturními vruty. Z akustických důvodů byly hliníkové plechy perforovány 57 miliony miniaturních otvorů. Aby toho nebylo málo, pracovníci také nevyužili zastaralé ovládání projekčního přístroje dodávaného výrobcem, ale vyvinuli si vlastní řídicí systém.
Zařízení pracovalo na stejném principu jako starší ZKP 1. Na rozdíl od něj ale sestává ze dvou „hvězdných“ koulí doplněných důmyslným systémem mechanických převodů s řadou dalších, individuálních projektorů, které pouhým otáčením zajišťují správnou polohu všech promítaných objektů v rozmezí několika staletí. V podstatě se tedy jedná o analogový počítač, který však poslouchal povely z řídícího digitálního počítače. Planetárium dokázalo promítnout asi devět tisíc hvězd, dvacet mlhovin i hvězdokup a řadu těles Sluneční soustavy. Doplňkové obrazy astronomických objektů z počátku vytvářelo pět dvojic diaprojektorů, zvuk se přehrával z kotoučového magnetofonu, nyní je ale nahradila špičková audiovizuální elektrotechnika.
Velké planetárium bylo – za účasti ministra kultury Milana Uhdeho – veřejnosti oficiálně předvedeno 4. října 1991, prvním představením se jmenovalo „Zrozeni v chladu a ohni“ (scénář a režie Zdeněk Pokorný). A právě to také uzavře bohatou historii tohoto unikátního zařízení v centru města Brna.
—
