Protiletecký kryt
Ing. Aleš Svoboda, R-ateliér, s.r.o.
Jeden ze základních lidských pudů, který nutí člověka chovat se způsobem zajišťujícím přežití v případě jakéhokoliv nebezpečí, je pud sebezáchovy.
Od samého počátku lidstva hledal člověk úkryt před nepřízní osudu v místech, kde se cítil v bezpečí a která mu zajišťovala ochranu před nejrůznějšími přírodními či společenskými nástrahami. Ve starověku i středověku budoval kolem svých obydlí a osad hluboké příkopy, vysoké hradby a pevné zdi, které měly zadržet jakéhokoliv nepřítele a otupit jeho zbraně. Typ těchto vojenských staveb se s technickým pokrokem velmi rychle vyvíjel. Potřeba čelit stále novějším a zákeřnějším zbraním, útočným metodám a vynalézavosti dobyvatel vedla ke zdokonalování obranných systémů pevnostních měst. S vynálezem střelného prachu se tradiční opevňovací systémy začaly radikálně měnit.
Ulice Úvoz při úpravě svahu Kraví hory v roce 1957. Za lžící rypadla je patrný vstup do protileteckého krytu. Foto Archiv města Brna.
Dvacáté století s nebývalým nástupem vědecko-technického rozvoje vneslo do válečné strategie nový pojem. Použitím "zbraní hromadného ničení" a rozvojem leteckého průmyslu se problematika ochrany obyvatelstva koncentrovala na budování protileteckých a později i protiatomových krytů. Na území města Brna se dnes nachází téměř tři sta stálých krytů, a přestože celoevropská situace válečným konfliktem nehrozí, jsou tyto podzemní úkryty stále připraveny pro případné použití.
Kryty pod Kraví horou patří k vojenským objektům z druhé světové války, které nebyly dokončeny. Jejich výstavba začala v roce 1944 a podle dochované dokumentace mělo vzniknout v temeni Kraví hory takových zařízení několik. Do dnešních dnů se však zatím podařilo objevit a identifikovat jen dva prostory, z nichž pouze jeden je po úpravách přístupný veřejnosti.
Podzemní, později zpevněná chodba protileteckého krytu pod Kraví horou. Foto Petr Baran a Petr Francán.
Další z mnoha záběrů současné podoby zrekonstruovaných krytů. Najdou v budoucnosti alespoň nějaké praktické uplatnění? Foto Petr Baran a Petr Francán.
V druhé polovině roku 1944 byla v okolí ulic Úvoz a Sirotčí (dnes Grohova) ve svahu Kraví hory zahájena intenzívní výstavba protileteckých krytů, určených především německým obyvatelům žijícím v této lokalitě. Německé jednotky měly tehdy na Kraví hoře umístěny sklady vojenského materiálů a zřejmě i munice. Nebezpečí leteckých náletů bylo tedy v této části Brna více než pravděpodobné.
Realizaci několika protileteckých úkrytů v příhodné poloze svahů Kraví hory prováděly německé specializované jednotky protiletecké obrany Luftschutz a Technische Nothilfe. V těchto jednotkách pracovali většinou čeští odborníci a hlavně studenti formou nucených prací v pracovních táborech. Jejich úkolem bylo vybudovat ve skalním masivu soustavu pravoúhlých chodeb s několika vstupy a nouzovými východy s dobrým odvětráním a systémem sociálního zázemí. Výstavba krytů v této lokalitě byla zahájena na několika místech, avšak vzhledem k brzkému konci světové války k jejich dokončení nedošlo. Zřejmě nejdále postoupila výstavba krytu v ústí dnešní ulice Jana Uhra do ulice Úvoz, kde bylo vybudováno přibližně 330 metrů chodeb se třemi vstupy. Jednalo se o štoly rozměru 2,5x3 m vyražené pouze ve skále s provizorní dřevěnou výztuží.
Foto Petr Baran a Petr Francán.
Po skončení druhé světové války bylo rozhodnuto tento kryt dokončit a využívat jej nadále jako objekt civilní obrany. Začátkem padesátých let minulého století začaly po odstranění dřevěného bednění práce na vyzdívání chodeb betonovými bloky. Realizace díla však byla náhle zastavena. Jaké důvody přiměly tehdejší velení civilní obrany k ukončení prací, dnes již nevíme, jisté však je, že vstupy do nedokončených prostor byly zasypány a podél nově upravené ulice Úvoz vyrostla kamenná opěrná zeď.
Dlouhá léta zůstaly chodby zapomenuty pod vrstvou hlíny. Jen lidská zvídavost jejich existenci znovu připomenula. Po několika marných pokusech zamezit nepovolaným osobám v přístupu do skalního labyrintu bylo rozhodnuto vstupy zalít betonem. Toto řešení se však podařilo odvrátit a v roce 2003 byl realizován záměr opačný. Chodby bývalého krytu byly vyčištěny, větrací otvory zprůchodněny, dva ze tří vstupů uzavřela cihelná zeď a labyrint byl zpřístupněn nově zbudovaným vstupem s pevnou mříží.
Současná podoba protileteckého krytu s jediným vstupem z ulice Úvoz. Zdroj archiv autora.
Komplex nedokončeného krytu je dnes v péči brněnského magistrátu a na požádání lze tato místa navštívit. Je zde možno spatřit metodu tehdejší stavební technologie, kdy pevná skalní hmota byla postupně navrtávána a odstřelována. Nedokončené propojovací chodby stále nesou stopy pracovních nástrojů studentů ročníku 1927, kteří byli do těchto míst v roce 1944 povoláni přímo ze školních lavic.
Chladné prostředí štol s betonovými vyzdívkami, nedokončenými protitlakovými stěnami a s vlhkou hliněnou podlahou stále navozuje tísnivou atmosféru lidské snahy o přežití válečného běsnění. Areál krytu patří k historii města a jeho obyvatel stejně jako všechny historické podzemní stavby z dávné minulosti.
Vstup do podzemního krytu najdete nedaleko trolejbusové zastávky Čápkova u Konečného náměstí. Foto Jiří Dušek.
A. Svoboda, Brněnské podzemí — kniha druhá, R-ateliér, s.r.o., Brno 2005
